< návrat zpět

Léto s Palcrem

12. 5. , 26. 5. Archiv v doxu a dne 12. 7. u jeho hrobu v Motole

Příští… prostor pro Palcra, 12. 5. , 26. 5. Archiv v doxu a dne 12. 7. u jeho hrobu v Motole

Změna

Příští „…prostor pro Zdeňka Palcra“ v Archivu DOXu, Poupětova 1, Praha 8 se koná již ve čtvrtek 7. 4. v 18 hodin. Bude čten jeho text Giacomettiho postřeh 2 i komentující „Co námi se děje“ od Petra Rezka.

Hostem opět Antonín Kosík

Zdeněk Palcr a Giacomettiho postřeh

Archiv výtvarného umění srdečně zve na 14. setkání z cyklu V šest v Archivu:

Paradox výtvarého kritika

Esej Zdenka Palcra „Giacomettiho postřeh“ (zde v katalogu výstižně charakterizuje rozdíl mezi sochou a objektem, mimo jiné, jako rozdíl ve schopnosti zobrazovat a tedy i v představivosti (uvědomme si pro srovnání zanedbatelný význam a hodnotu objektových děl v jiných uměleckých oborech např. literatuře, divadle*, atd).

socha × objekt

Zásadní sochařské texty 20. století Zdeněk Palcr: Giacomettiho postřeh 1, Giacomettiho postřeh 2

Zdeněk Palcr – osamocený vizionář

11. 2. 2016 od 18:00, Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7 13. setkání z cyklu V šest v Archivu probíhá v prostoru Archivu výtvarného umění

Co všechno spáchal sochař Zdeněk Palcr, aby si zasloužil zapomenutí.

Odešel z Moravy do Prahy. Přišel do Prahy z Moravy. Tvrdil, že je špatný sochař, že lepší je Chlupáč. Odmítal vystavovat, a to dokonce i v Centre Pompidou – což mu jako jedinému tuzemskému umělci bylo nabídnuto. Nikdy se ani slovem nezmínil o Knížákovi. Kritizoval Kolíbala, že nedělá sochy, ale objekty. Udělal velký dojem na Blažka. Zplodil potomky, kteří nezaplatili dědickou daň a raději nechávají 300 sádrových soch ve stodole ve Zdibech zubu času. Prosazoval stání v sobě, což vyžaduje moc energie. Od jeho smrti uplynulo letos 20 let.

„Objekt je před sochami a obrazy chráněn jako trpaslík na zahrádce.“

Giacometti první v polovině dvacátého století zavrhl ve své tvorbě objekty a vrátil se k figurálnímu sochařství. „Princip totožnosti je mocnější, je tedy třeba jistá síla k tomu, aby se od-dělilo to, co se jeví. Tuto sílu, zdá se, druhá polovina dvacátého století v sobě nemá,…“ (Giacomettiho postřeh, Zdeněk Palcr, pracovní verze, samizdat, leden 1982, dále RR 42/1999, Michal Blažek – Sochy, 2000, Arbor Vitae)

Měl jsem pocit, že se po mně něco chce…

Prvních 67 čísel bylo strečinkem na prokrvení ztuhlosti. V pěti číslech (Léto s Palcrem) jsem navodil téma pro celý rok 2016.

Nezastupitelnost stání a plastičnosti

Sochař Zdeněk Palcr musí být pro dnešní sdíleče a přeposílače naprosto nesrozumitelný.

Zdeněk Palcr (1927–1996)

Zdeněk Palcr (1927–1996)

Léto s Palcrem 5 – Petr Rezek o Palcrovi

… Jako tělesné bytosti mezi ostatními věcmi nás charakterizuje opět Kurt Badt ve své stati o Podstatě plastičnosti. Socha nás v přebohatém světě staví před odlišný typ skutečnosti, před skutečnost uchopenou pomocí útvarů, které se v přírodě nevyskytují. Jsou to stereometrické útvary, které jsou výtvory ducha. Dle nich sochař rozvrhuje sochu.

Léto s Palcrem 4 – Úryvek z nepublikovaného rukopisu Zdeňka Palcra Despiau a Gutfreund

Dva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům ”provoz„, a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.

Léto s Palcrem 3 – O Gutfreundovi

… Gutfreundem vystoupila socha jako něco, co je svou vlastní, ničím jiným nezastupitelnou duchovní svébytností, co není odkazem k jiným významům, aby se duchovní mocí teprve stalo. A nejen to, Gutfreund sochu pojme tak opravdově, že zabrání, aby jiné významy na její území vstoupily. Proto Gutfreunda bez obav ze záměny sochy a poezie uvést Valeryho slovy o Baudlaire: ”Mohu říci, že jsou­­‑li mezi našimi básníky básníci větší a talentovanější než Baudlaire, nikdo z nich není důležitější.„

Léto s Palcrem 2 – Naivní svět génia

Dva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům "provoz", a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.