Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Pomník Jana Skácela, Brno

Pomník Jana Skácela, BrnoBásník Jan Skácel se stal díky kurátorovi Brna Petru Vokřálovi tváří firmy Nestlé.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.7.2015 17:51  •  Přečteno: 2331x

Polpot zachránce kultury

V Kambodži byla běženecká vlna řešena na rozdíl od nás nikoli pouze elektricky nabitým ostnatým drátem, ale souvislým pásem minových polí.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 13.3.2016 16:21  •  Přečteno: 1353x

Vysvětlení Michala Blažka proč zavěsil hodnocení na nástěnku:

Gramatiku jsem opravil, protože v Informačním servisu a v Respektu jsem si na korektury zvykl, a to nejen gramatické, ale hlavně stylistické. Texty kontrolovali spisovatelé (Topol, Pěkný, Šusterová) a jaksi mě přišlo nabíledni, že by se s gramatickou úrovní AVU textů, a to i s tragickou stylistikou, mělo něco dělat. Že chce rektor M. K. přeměnit výtvarnou školu na universitu (což bylo dokonáno v roce 1999), kdy by se na AVU malovalo a sochařilo, tak ať jsou klidně všichni negramotnými. Výsledkem je škola universitního typu – zrušení skoro všech malířských a sochařských atelié­rů ve prospěch konceptuálních podvodníků, hory písemných textů, gramaticky již ohlídaných, myšlenkově nikoli a stylisticky tragicky schématických.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 2.4.2019 18:21  •  Přečteno: 108x

Soutěž na pomník Skácela

Podle všeho soutěž na pomník básníka Skácela nevyvolala mezi mladými sochaři velký zájem.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 23.2.2015 9:27  •  Přečteno: 2495x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, 2016

„Objekt je před sochami a obrazy chráněn jako trpaslík na zahrádce.“

Giacometti první v polovině dvacátého století zavrhl ve své tvorbě objekty a vrátil se k figurálnímu sochařství. „Princip totožnosti je mocnější, je tedy třeba jistá síla k tomu, aby se od-dělilo to, co se jeví. Tuto sílu, zdá se, druhá polovina dvacátého století v sobě nemá,…“ (Giacomettiho postřeh, Zdeněk Palcr, pracovní verze, samizdat, leden 1982, dále RR 42/1999, Michal Blažek – Sochy, 2000, Arbor Vitae)

Stejně jako obnovený pomník W. Wilsona z dvacátých let před hlavním nádražím v Praze, tak i pomník matce Jana Palacha, jejímu synovi a bostonským matkám rybářů právě odhalený na Alšově nábřeží poskytuje ideální, v prvním případě žulové rovné plochy a ve druhém luxusní titanové pro sprejery graffiti (první příležitost už laskavě ráčili využít). 

Rozdíl mezi sochou (Wilson) a objektem (Palach aspol.) je v tom, že socha je oddělena od skutečnosti, a to jednak proto, aby to co se představuje se vyjevilo, tak i proto, aby na to co je materií jevení přímo nečůrali psi, či se podepisovali tagysté. Proto je oddělena od každodennosti soklem, což u ztotožňujícího objektu se skutečností není žádoucí. 

Současná praxe: Před Národní galerií ředitel M. Knížák nechal instalovat jako poutače mamutí zvětšeniny objektů novodobých tzv. uměleckých ikon Knížáka, Kolíbala, Veselého,... Samozřejmě nemohly mít sokl, ale pejsci si to neuvědomili. Tak Národní galerie vyřešila věc ohrádkou s nápisem: Psům vstup zakázán! Příklad avantgardy, která založena na rušení tabu (v tomto případě sokl) zavádí tabu nové (zákaz vstupu). Po odchodu ředitele M. Knížáka byly objekty – poutače odstraněny a předmět omezující psí svobodu zmizel.

print Formát pro tisk