Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Sochařská volba

Volte za zásluhy o sochařství na primátora: z trojkoalice SZ – KDUČSL – STAN (č. 1), č. 10 Ing Petr Hlubuček (sympozium Lysolaje), č. 15 T. Mikeska (sochy Haška a Churchila, chce v Praze 3 Havla), č. 11 Matěj Stropnický (podporuje zatím objekty, ale to je věc vývoje)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 7.10.2014 17:53  •  Přečteno: 1654x

Modřany.

Modřany. Blažek. Janouch. Fidrych. Anfylov. Talavera.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 28.9.2016 12:50  •  Přečteno: 715x

Večer věnovaný Zdeňku Palcrovi v DOXu

Poslední večer věnovaný Zdeňku Palcrovi v DOXu dne 8. 12., přednáší Dr. Vladimíra Koubová­‑Eidernová. Začátek v 18 hodin v archivu, s přípitkem.
 

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 29.11.2016 16:05  •  Přečteno: 701x

Honoré Daumier (1808–1879)

Honoré Daumier (1808–1879)Tentokrát sáhnu do 19. století pro povzbuzení odvahy v přístupu k potrétu. Jde o sérii 36 podživotních hlav od malíře Honoré Daumiera zvaných „La Monarchie de Juilliet“. Ačkoliv jsou podživotní, působí monumentálně. Mají ohromnou odvahu k plastické nadsázce. Výraz je karikaturně přehnán, ale přesto některé působí jako dokonalý portrét. Skvěle karikují vesměs negativní rysy zobrazovaných, přitom však obecnými hodnotami přesahují prosté zesměšnění. Je nutné zmínit, že jde o malíře, neškoleného modeléra, a tudíž o přirozený geniální talent pro cítění plastické řeči. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 9.12.2014 13:44  •  Přečteno: 2311x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2014 12, Léto s Palcrem, 2014

Léto s Palcrem 4 – Úryvek z nepublikovaného rukopisu Zdeňka Palcra Despiau a Gutfreund

Léto s Palcrem 4 – Úryvek z nepublikovaného rukopisu Zdeňka Palcra Despiau a GutfreundDva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům ”provoz„, a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.

Naše tázání po možnosti souladu, je-‑li soulad duchovního světa ztělesněného a zpřítomněného sochou Despiaua a Gutfreunda naším souladem, nás vrací k sobě. Máme-‑li soulad přijmout za svůj, tážeme se tím na to, čím jsme souladem vedeni. Jsme-‑li vedeni potřebou souladu nebo porozuměním souladu. V prvním případě je to naše zaměřenost a zaměřeností zůstane, protože to, k čemu je zaměřena, bude stále před námi ustupovat. Ve druhém případě pochopení pro porozumění je nám přístupné, může přistoupit. Přistoupí-‑li, jsme v souladu sami se sebou. Tak se nám otevře přístup pro pochopení souladu Despiauova a Gutfreundova duchovního světa ztělesněného sochou.

Zabývání se ukončeným dílem není pouze věcí zadávající, odborné a divácké profese. Není k užitku a především nespočívá v užitku. Ani dílo nelze užít a užíváním opotřebit. Není to předmět. Ztělesnění duchovního světa sochou je tím, co k nám svou životností ztělesnění se vztahuje. Proto není předmětem. Neznamená, že není jiného duchovního světa než ztělesněného sochou, ale znamená, že není-‑li duchovní svět ustaven nebo jeho ustavení pomíjeno, jsme odkázáni na prožívání představy skutečnosti. Té se neubrání a touto představou budeme vedeni. Před prožíváním představy není úniku. Uvolnění nejsme ani v přání ani ve své volbě představy, protože již jsme vedeni představou záměru přání nebo volby. Proto nejsme ani ve snění. I to, co zdánlivě uvolňuje, představivost rozvrhu uspořádání zobrazením nebos skutečnosti, je vedeno představou záměru účinku rozvrhování.

Ustavování duchovního světa jeho zpřítomňujícím ztělesněním, sochou, znamená, že jak toto ztělesnění, tak pohled naší tělesné přítomnosti na toto ztělesnění, vedené představou, se účastní prožívání představy, které ztělesnění tématizuje. To, co tématizuje, je vztah, prožívaný vztah představou k celku, k celostnosti. Naše prožívaná přítomnost, pokud se neprožívá ve své uzavřenosti, ale ve svébytnosti přístupné otevřenosti, zakouší takto, celkem ztělesnění představ sochou náležení k celku, celistvosti světa. Obnovuje tak tím to, co ztrácí prožívání pobytu, celistvost.

print Formát pro tisk