Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Poslal jsem Prahu 1 do exekuce

za proti-právní vynesení v poutech z mého ateliéru. Diktátorská odrůda starosta Lomecký okradla občany o půl milionu. Chrániči a pomahači mu nezákonně dělali soukromou armádu.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 25.4.2016 18:57  •  Přečteno: 325x

DOUČOVÁNÍ PRO RESTAURÁTORY

Další žalobě bude čelit firma Art Kodiak (majitel Mgr. Jiří Fiala) restaurující Národní divadlo.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 3.9.2015 11:20  •  Přečteno: 856x

Valná hromada

Sdružení sochařů čech, Moravy a Slezska
 pořádá valnou hromadu
dne 25. 11. 2015 v 15 hodin v hospodě Na slamníku, Wolkerova ulice, Praha 6

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.11.2015 10:03  •  Přečteno: 833x

Adolf Vildt (1868–1931)

Adolf Vildt (1868–1931)Nejvlivnějším italským sochařem první třetiny 20. století byl Adolf Vildt. Virtuozní kameník s citem pro dokonalé mramorářské dokončení povrchu, jehož stylizace nikdy nepřehlušuje živost portrétu. Charakter často vyjadřuje až bizarní grimasou. Vždy mu ale jde o vyjádření vlastního, jasně čitelného názoru na portrétovaného. Z hlediska zpodobnění v mramoru je jeho dílo vyjímečné a ve dvacátém století ojedinělé. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.12.2014 16:46  •  Přečteno: 1449x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2014 12, Léto s Palcrem, 2014

Léto s Palcrem 4 – Úryvek z nepublikovaného rukopisu Zdeňka Palcra Despiau a Gutfreund

Léto s Palcrem 4 – Úryvek z nepublikovaného rukopisu Zdeňka Palcra Despiau a GutfreundDva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům ”provoz„, a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.

Naše tázání po možnosti souladu, je-‑li soulad duchovního světa ztělesněného a zpřítomněného sochou Despiaua a Gutfreunda naším souladem, nás vrací k sobě. Máme-‑li soulad přijmout za svůj, tážeme se tím na to, čím jsme souladem vedeni. Jsme-‑li vedeni potřebou souladu nebo porozuměním souladu. V prvním případě je to naše zaměřenost a zaměřeností zůstane, protože to, k čemu je zaměřena, bude stále před námi ustupovat. Ve druhém případě pochopení pro porozumění je nám přístupné, může přistoupit. Přistoupí-‑li, jsme v souladu sami se sebou. Tak se nám otevře přístup pro pochopení souladu Despiauova a Gutfreundova duchovního světa ztělesněného sochou.

Zabývání se ukončeným dílem není pouze věcí zadávající, odborné a divácké profese. Není k užitku a především nespočívá v užitku. Ani dílo nelze užít a užíváním opotřebit. Není to předmět. Ztělesnění duchovního světa sochou je tím, co k nám svou životností ztělesnění se vztahuje. Proto není předmětem. Neznamená, že není jiného duchovního světa než ztělesněného sochou, ale znamená, že není-‑li duchovní svět ustaven nebo jeho ustavení pomíjeno, jsme odkázáni na prožívání představy skutečnosti. Té se neubrání a touto představou budeme vedeni. Před prožíváním představy není úniku. Uvolnění nejsme ani v přání ani ve své volbě představy, protože již jsme vedeni představou záměru přání nebo volby. Proto nejsme ani ve snění. I to, co zdánlivě uvolňuje, představivost rozvrhu uspořádání zobrazením nebos skutečnosti, je vedeno představou záměru účinku rozvrhování.

Ustavování duchovního světa jeho zpřítomňujícím ztělesněním, sochou, znamená, že jak toto ztělesnění, tak pohled naší tělesné přítomnosti na toto ztělesnění, vedené představou, se účastní prožívání představy, které ztělesnění tématizuje. To, co tématizuje, je vztah, prožívaný vztah představou k celku, k celostnosti. Naše prožívaná přítomnost, pokud se neprožívá ve své uzavřenosti, ale ve svébytnosti přístupné otevřenosti, zakouší takto, celkem ztělesnění představ sochou náležení k celku, celistvosti světa. Obnovuje tak tím to, co ztrácí prožívání pobytu, celistvost.

print Formát pro tisk