Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Číše vína s autorem poslední den v 17 hodin.

Prodloužení výstavy kreseb Jaroslava Blažka z roku 1969 do 24. 5. 2016 ve Ztichlé klice, Betlémská 10, Praha 1, út-pá 13-19h.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.5.2016 10:57  •  Přečteno: 684x

„Zločiny postmodernismu“

Konkrétní činy: – vědecké falšování dějin umění – cenzurní zákazy již schválených realizací či autorských projektů – vydávání se za sochaře – členství v porotách při podvodných konkurzech a podobně…

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 28.7.2015 11:08  •  Přečteno: 1294x

Pavel Zajíček v nemocnici!

Pavel Zajíček v nemocnici!

​Pošlete prosím svou modlitbu do nemocnice Pavlu Zajíčkovi.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 16.4.2016 13:10  •  Přečteno: 1042x

Jacob Epstein (1880–1959)

Jacob Epstein (1880–1959)V roce 1912 vypukl ve Francii sochařský skandál s náhrobkem Oscara Wildea. Autor, anglický sochař, Jacob Epstein, udělal letícího anděla s mužským lingamem. Později vytvořil řadu realistických portrétů osobností a anglické honorace. Tyto hlavy jsou založeny na tvarové stylizaci a jejich povrchy jsou až graficky pojednány ve snaze vytvořit iluzi lidské kůže a lesku vlasů. Nikdy však díky své tvarové nadsázce neztrácejí sošný plastický charakter. U některých je cítit ovlivnění indickou plastikou a na rozdíl od minulých portrétistů Epstein dosahuje přímého pohledu očí zatmavenými zornicemi vhloubením hmoty. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.12.2014 16:53  •  Přečteno: 2072x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2014 13, Léto s Palcrem, 2014

Léto s Palcrem 5 – Petr Rezek o Palcrovi

… Jako tělesné bytosti mezi ostatními věcmi nás charakterizuje opět Kurt Badt ve své stati o Podstatě plastičnosti. Socha nás v přebohatém světě staví před odlišný typ skutečnosti, před skutečnost uchopenou pomocí útvarů, které se v přírodě nevyskytují. Jsou to stereometrické útvary, které jsou výtvory ducha. Dle nich sochař rozvrhuje sochu.

A nejen to. Socha nestojí jako strom, ona je ve svém stání předvedením toho, co lidská nebo živočišná bytost vykonává od prvních krůčků až do smrti. Je to stání. To je předvedeno pomocí oněch stereometrických útvarů a skrze úpravu povrchu tak, že máme před sebou stojící plastický útvar. Ten je živoucí, ač je vytvořen z neživého materiálu. Jak říká Kurt Badt: „útvar plastický je ten, který je naplněn životem, který vychází ze svého nitra až po samotné hranice, až po sám povrch jako síla“. Palcr pak ještě více než Badt klade důraz na stání jako ten akt, který znamená vztyčení a který zachovává vazbu k základu, vůči němuž se vztyčuje. Tedy prazákladní napětí, jež dokládá nejpůvodnější životnost a nejpůvodnější živoucí sílu, lze předvést ve stání. Palcr opět s Badtem souhlasil v tom, že neexistují sochy věcí nebo rostlin. Prastaré rozlišení, které poukazuje, že živočich se na rozdíl od rostlin pohybuje sám, zároveň vystihuje fakt, že stání živý tvor vykonává sám, ba že stání je příznakem jeho živosti.

Význačnost protipostavení vůči základu a nesení tohoto napětí po celý život, zdůraznil Erwin Straus. I jeho analýzy Palcr znal. Ale znal i výklady Klause Helda o tělesnosti a hmatovosti, která se neomezuje na povrch těla, nýbrž překračuje ho jako otevřenost celé situaci. Tam, kde je nám teplo se nám svět rozevírá, kdežto tam, kde je chlad, se stahujeme do sebe. Tělesné obývání prostoru tedy přesahuje objem těla, je možné ho nazvat střením – naše bytí se stře až tam, kam jsme tělesně zaměřeni. Kupř. zrakové vnímání se pak střetává se střením tělesnosti, kterou předvádí sochař. Setkává se ovšem ne doslovně, ale duchovně. Tady opět je zachována estetická hranice a zachován duchovní postoj.

Při analýze střetávání se s tělesným střením, které obrazově předvádí socha, se Palcr mohl opřít o text Jana Patočky věnovaný Readově úvaze o sochařství. Patočka sám uvažoval o životních pohybech a ozvěně, kterou ukázal sice na díle literárním, ale jeho závěr, že spisovatel nás změnou směru použití jazyka vede nikoliv k věcem ale k jejich odhalování jazykem, rovněž naznačil, co činí socha, když se svým střením jako pohyb obrací proti našemu zaměření směřujícímu do světa.

V popisu jedné Podhrázského kresby lze doložit Palcrův smysl pro kompozici jako odvíjející se v čase, tj. nasazující, vrcholící a doznívající či končící: „Náš pohled postupuje od levého spodního okraje obrazového celku, jak stoupá obloukem vzhůru a jak opět klesá k pravému spodnímu okraji, jako by veden vdechem a výdechem obrazového celku, tak vidíme, že pohled obrazové postavy našemu pohledu vychází vstříc, a že krajina i věci jsou zde viděny pohledem obrazové postavy“. Takový popis odpovídá popisům Kurta Badta. Pohled nám vychází vstříc, ale je to pohled obrazové postavy a krajina je viděna oním pohledem, který je obrácen k nám. V této kresbě pak Palcr shledá „jistotu hluboké vnitřní radosti“.

Pojem ztělesnění používá Badt a je vlastně výrazem pro obrazové podání tělesné skutečnosti, jak jsem uvedl výše. A právě tam, kde dochází k opuštění úsilí o ztělesňování, vidí Palcr selhání. Zdánlivě takový pokus vede k osvobození, ale chybí tu „hluboká vnitřní radost“, kterou Palcr vykládá dle Nietzschova Zrození tragédie jako půdu, z níž pochází jistota pro zmíněné ztělesňování. Namísto něho nastupuje intelektuální provoz…

Úryvek z příspěvku Petra Rezka (K jednomu programu a jeho impulzům) proneseného kdysi dávno na konferenci AVU….

 

print Formát pro tisk