Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Silvestr 2014

Jihlavskem obchází sklaničkový fantom.

Autor: Michal Blažek • Vydáno: 31.12.2014 10:02 • Přečteno: 5396x

E. A. Bourdelle

E. A. Bourdelle (1861–1929) – jeho první zahraniční výstava byla v Praze roku 1910. Každý detail tváře i vlasů je sochařsky pojednaný tak, aby co nejlépe vystihl portrétovaného a to výhradně plasticky, nikdy graficky. Ukázkou vrcholného přístupu k portrétu je hlava D. Ingrese. Vše je na ní plasticky nadsazeno tak, aby vyjádřila individualitu tváře v době, kdy to na tvářích bylo ještě vidět. Bourdelle měl na naše sochařství vliv i jako pedagog, jeho ateliérem prošli O. Gutfreund, J. V. Dušek, O. Švec, V. Makovský, sochař Táborský a další. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek • Vydáno: 3.12.2014 11:03 • Přečteno: 7558x

Soutěže

V Brně vypsalo město soutěž na pomník básníka Skácela (do března). Do soutěže portrétů Havla, Kaplického a Holého je přihlášeno přes 30 sochařů
a i kdyby někdo přinesl hlavu až 5. ledna, tak nebude odmítnut. Příště: proč si ........ zaslouží dobrý pomník.

Autor: Michal Blažek • Vydáno: 29.10.2014 19:54 • Přečteno: 3948x

Na AVU se rozpadla koncepce

a pošetilé předvolební sliby, na které nalákal voliče rektor, všechny vyšuměly.

Autor: Michal Blažek • Vydáno: 12.6.2015 19:12 • Přečteno: 4502x

Návštěvnost od 27. 11. 16

statistika

Francesco Messina

Francesco Messina (1990–1995) Vystavovat začal kolem roku 1930. Nejméně polovina jeho díla jsou portréty. Navazuje na italskou renesanci. Jeho hlavy jsou anatomicky vystavěné, kombinují plně plastické a grafické prvky. U některých hlav podtrhuje výraz ještě polychromií. U bronzů si doslova hraje s patinou. Byl posedlý splétáním pramínků vlasů. U mužských portrétů je zdůrazněna individualita a síla, a to bez použití deformací, někdy tvary zjednodušuje v duchu neorealismu G. Manzua. Ve srovnání s E. Grecem je realističtější a zdaleka mu nejde o stylizaci formy. Na rozdíl od M. Mariniho nehraje žádné expresivní noty. Zdeněk J. P.