Sorela? Ak. Arch. Libor Fránek

Nedílnou součástí celistvé půdorysné kompozice je dnes vzrostlá zeleň, na kterou bylo myšleno již ve fázi zpracování projektu a nyní po padesáti letech můžeme naplno vnímat její význam a přínos z hlediska kvality životního prostředí.

To, že při procházení kterékoliv městské části v zóně Sorely podvědomě vnímáte, že jste ve městě a přitom jste obklopeni zelení (ačkoliv je to pouze sezónní efekt), je dáno také vyvážeností měřítka a hmot. Což nelze tvrdit o podobném celku např. v Porubě. Tam se více prosadil trend inklinující k onomu sovětskému, okázale a prvoplánově exhibujícímu manýristickému pojetí. Oproti tomu autentický efekt je viditelný v Ostrově.

Díky jedinečnému citu a smyslu pro měřítko a kompozici tehdejší generace architektů můžeme havířovský komplex (a nejen – Poruba, Ostrov či části Mostu, Prahy atd.) právem považovat za raritu, která konkrétně v případě Havířova, je navíc umocněna tím, že město vznikalo jako samostatný urbanistický celek tzv. na zelené louce, k čemuž na území Čech a Moravy došlo naposledy v době budování husitského Tábora ve středověku.

Urbanistický zastavovací plán týmu prof. Meduny zahrnující i Havířov koncipoval město jako samostatný obytný celek s vlastní infrastrukturou, jejíž efektivní rozložení je paradoxně čitelné až dnes, kdy nekoordinovaným a chaotickým pronájmem prostor v podnožích objektů došlo v posledních letech k porušení rovnováhy těchto vazeb, místy k jejich zániku a noremní postuláty dostupnosti občanské vybavenosti přestávají být respektovány.

Právě Havířov byl příkladem rovnováhy architektonické exprese objektů, ucelené urbanistické koncepce a intravilánu zahrnujícího komponovanou zeleň, mobiliář a výtvarné objekty v podobě fontán, bazénů či sochařských děl. Velkoryse založená kompozice je dopracována do detailů a tvoří vyvážený celek kompaktního výrazu.

Pokusme se tento hlavní aspekt a odkaz zachovat i pro další generace!

redakčně zkráceno