Má se jím stát bez ohledu na konkurzy čechokanaďan R. Štipl. Hendrych je předem vyřazen, stejně jako další adepti. To, že Štipl neovládá sochařskou abecedu je v postmodernickosti plus, a tak pokud se tak stane, zmizí ze světa poslední široko daleko klasický sochařský ateliér. Komedie s konkurzy započatá loni bude pokračovat. Čeká se jen na prozatím utajované kašpárky do poroty. Ke cti profesora Hendrycha přičtěme jeho odmítnutí býti v této porotě legalizující tuto šaškárnu. Rektor Vaněk se již ani nesnaží předstírat nějaká pravidla. Na dotaz proč nevypíše také konkurz na školu profesora Zeithammla odvětil aniž hnul brvou: „Prostě jsme na jeho místo nikoho jiného vhodného nenašli!!“ 
Richard Štipl krásně vyhovuje geubauerizaci stále podle názvu sochařských ateliérů na AVU či UMPRUM. Figurínismus nahrazující stání a plastičnost za panoptikum voskových a polystyrenových malebností. V oslavné kritice na jeho výstavu v roce 2011 napsali v Salonu: „Richard Štipl, jeden z nejoriginálnějších malířů a sochařů… Co se ikonografie týče, vyzařuje ze štiplových kompozic pocit všudypřítomného obecného zmaru a smrti. Uschlé stromy, pusté město, nahý člověk bloudící zničeným světem…“ Tato charakteristika je téměř doslovnoudefinicí malebnosti – protikladu plastičnosti, kterou se vyznačují sochy. Nový pedagog ideálně zapadne na AVU, kde jsou zastaveny projekty, studenti na stážích nedostávají plná stipendia, dva a půl milionu ukradeno plus dva a půl milionu pokuta za to, že to vedení chtělo zaretušovat a nic nehlásilo.