Má se jím stát bez ohledu na konkurzy čechokanaďan R. Štipl. Hendrych je předem vyřazen, stejně jako další adepti. To, že Štipl neovládá sochařskou abecedu je v postmodernickosti plus, a tak pokud se tak stane, zmizí ze světa poslední široko daleko klasický sochařský ateliér. Komedie s konkurzy započatá loni bude pokračovat. Čeká se jen na prozatím utajované kašpárky do poroty. Ke cti profesora Hendrycha přičtěme jeho odmítnutí býti v této porotě legalizující tuto šaškárnu. Rektor Vaněk se již ani nesnaží předstírat nějaká pravidla. Na dotaz proč nevypíše také konkurz na školu profesora Zeithammla odvětil aniž hnul brvou: „Prostě jsme na jeho místo nikoho jiného vhodného nenašli!!“
Richard Štipl krásně vyhovuje geubauerizaci stále podle názvu sochařských ateliérů na AVU či UMPRUM. Figurínismus nahrazující stání a plastičnost za panoptikum voskových a polystyrenových malebností. V oslavné kritice na jeho výstavu v roce 2011 napsali v Salonu: „Richard Štipl, jeden z nejoriginálnějších malířů a sochařů… Co se ikonografie týče, vyzařuje ze štiplových kompozic pocit všudypřítomného obecného zmaru a smrti. Uschlé stromy, pusté město, nahý člověk bloudící zničeným světem…“ Tato charakteristika je téměř doslovnoudefinicí malebnosti – protikladu plastičnosti, kterou se vyznačují sochy. Nový pedagog ideálně zapadne na AVU, kde jsou zastaveny projekty, studenti na stážích nedostávají plná stipendia, dva a půl milionu ukradeno plus dva a půl milionu pokuta za to, že to vedení chtělo zaretušovat a nic nehlásilo.
Ministr kultury našel svou vyvolenou
„nechci vedle sebe nehybnou sošku“
„Pod peřinou stále něco hledáš,
ruka šmátralka si pokoj nedá.
Nalézáš hroty skal a jeskyňku,
nevydechneš ani na chvilinku.
Hledání je práce, co Tě zřejmě baví,
všechno, i chloupky se mi do pozoru staví.“
Olízni si mě sladce zespod i z vršku, nechci vedle sebe nehybnou sošku.
...
Probudila jsi ve mně lásky emoci,
potřebuji Tě nejen za noci.
Rozevři mi prosím sladký klín,
ať nemám věčný splín.“
„Na flétničku mi prosím zahrej.
...
Dlouze mi pískáš
a bílá lavina se zvolna vytrácí,
flétnička se mi potácí.
Hraješ věru zvláštní styl,
časem nám to půjde líp!“
Φ Φ Φ
Francesco Messina
Francesco Messina (1990–1995)
Vystavovat začal kolem roku 1930. Nejméně polovina jeho díla jsou portréty. Navazuje na italskou renesanci. Jeho hlavy jsou anatomicky vystavěné, kombinují plně plastické a grafické prvky. U některých hlav podtrhuje výraz ještě polychromií. U bronzů si doslova hraje s patinou. Byl posedlý splétáním pramínků vlasů. U mužských portrétů je zdůrazněna individualita a síla, a to bez použití deformací, někdy tvary zjednodušuje v duchu neorealismu G. Manzua. Ve srovnání s E. Grecem je realističtější a zdaleka mu nejde o stylizaci formy. Na rozdíl od M. Mariniho nehraje žádné expresivní noty.
Zdeněk J. P.
Léto s Palcrem 2 – Naivní svět génia
Dva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům "provoz", a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.
AVU proti zlu
Zdálo se, že Vaňkův text je parodií na Orwellova ptydeptická ministerstva. Na konci ale je jasné, že to nebohý pisatel myslí vážně. Rektor AVU, odborný asistent T. Vaňek, jehož brzodocentůra na UMPRUM je prý jedinou překážkou spojení obou škol, se po finanční kontrole na AVU kouřovou clonou připravuje na úlohu politického mučedníka, očekávaje brzké tepláky za rozkrádání školy.
Návštěvnost od 27. 11. 16
Malebnost nahradí plastičnost a stání
O nástupci profesora Hendrycha ve škole figurálního sochařství na AVU je prý již rozhodnuto.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 7.4.2015 10:12 Přečteno: 5201x |
Formát pro tisk