Panna není pannou
Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě na to, že vybírali místa pro svatyně a sochy „s přesahem“. Většinou už někdo před nimi objevil, že některá místa jsou zvláštní. Není náhodou, že pod křesťanskými kostely se nacházejí daleko starší základy svatyní pohanských. Vysvětlení není jen mocenské. U stovek či tisíců mariánských sloupů vztyčovaných v Evropě bylo důležité, aby byly postaveny právě na takovém místě se zvláštní energií.
Vladimíra Koubová-Eidernová, Řeč o srozumění těch, kdo se domlouvají viděním
Proslov na vernisáži výstavy Portret rzeźbiarza v polské Vratislavi v září 1978 (1)
Lucie Tatarová – hmyz a brouci, Petr Cempírek – zahrady
Galerie Bernarda Bolzana, Těchobuz
Lechtivá socha
Nenechte si ujít v dnešní době jedinečnou výstavu skutečných manuálně provedených soch. Třicet autorů vybraných mimo ustálené kunsthistorické linie vývoje, pouze uznávající tvar a plastickou řeč bez jakéhokoliv vysvětlování.
Návštěvnost od 27. 11. 16
Francesco Messina
Francesco Messina (1990–1995)
Vystavovat začal kolem roku 1930. Nejméně polovina jeho díla jsou portréty. Navazuje na italskou renesanci. Jeho hlavy jsou anatomicky vystavěné, kombinují plně plastické a grafické prvky. U některých hlav podtrhuje výraz ještě polychromií. U bronzů si doslova hraje s patinou. Byl posedlý splétáním pramínků vlasů. U mužských portrétů je zdůrazněna individualita a síla, a to bez použití deformací, někdy tvary zjednodušuje v duchu neorealismu G. Manzua. Ve srovnání s E. Grecem je realističtější a zdaleka mu nejde o stylizaci formy. Na rozdíl od M. Mariniho nehraje žádné expresivní noty.
Zdeněk J. P.
|
Autor: Vydáno: 3.12.2014 9:21 Přečteno: 7993x |