Pomníkomory

Pak tady máme taktéž v lidovkách divadelní herdekbabu, která bere všechny pomníky hákem, na čemž se shodne dokonce i s Milanem Knížákem. Pokusíme se něco napsat taky my, sochaři.

Autorizovaně cituji staršinu Sdružení sochařů Zdeňka Preclíka na adresu pomníku letcům na Klárově: „Je to špatně vyždímaná deka, karneval papírnického kašírování. Asyrský styl křídel kontrastuje s naturalistickým zbytkem, absolutně neodhadnutá hmota soklu, co je zcela nelogické, že připomíná symbol svatého Marka nebo sousoší na pojišťovně Riunione di Sicurazione. Ikonograficky to není v žádném případě český lev, který ve výskoku brání vlast s napřaženými drápy a dvěma ocasy (na rozdíl od např. jednoocasého belgického). Na Klárově je ještě zženštilé rokoko od staršinova jmenovce Preclíka Vladimíra. Divím se, že ho David Černý už dávno nenatřel na růžovo. Do třetice tam chybí už jen jeho (Černého) nerealizovaný vítězný návrh pomníku odboje, který byl vybrán aniž si někdo všimnul, že vůbec nesplnil zadání. Dispozicí by sloužil jako veřejné záchodky.

K pomníku Legionářům v Mladé Boleslavi se i staršina, jinak chodící sochařská encyklopedie českého sochařství, opustil profesionální věcnost a vykřikoval jen: “Ostudné! Diletantské! Nekompetentní!”, což bylo mířeno na politiky, úředníky a samotného sochaře. Žádný legionář neměl do této chvíle mezi nohama tak mohutný pyj maskovaný jako koleno. Ještě hůře podle Preclíka dopadli legionáři v Kunraticích. 

Další je již probíraný portrét Havla pro americký Kongres, který je od stejného sochaře jako hlava do Strassburku, kterou bez soutěže zadali Martin Pylouš, sozonská lobby a Bakalova knihovna Václava Havla. Proti tomuto se pod žádost, aby byla vypsána na takovou státně důležitou zakázku soutěž, podepsalo několik stovek kulturních osobností a sochařů. Jestliže v prvním případě (Strassburk) se mohla najít aspoň minimální omluva, ve druhém případě se jedná o vědomé vytunelování odkazu Václava Havla a o jeho následné duchovní zprznění. U modelování portrétu působí prvním dojmem specifická stavba každé hlavy. Tam už je třeba portrétovaného poznat. Teprve potom detaily očí, nosu, úst apod. Zde je tento základ úplně obludný a nezachrání ho ani zvednuté koutky úst. Nazlacený svatý Havel vypadal tak strašidelně, že ho autor musel nakonec ušpinit.