Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Kdo povede ateliér sochařství?

Protože vítěz konkurzu na vedoucího ateliéru sochařství byl vedením AVU úspěšně umístěn do mediálního a druhá finalistka dokonce do intermediálního ateliéru, zbylo vítězství na dosavadního vedoucího profesora Zeithammla.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 16.2.2015 9:14  •  Přečteno: 1009x

Lysolajské Sochařské Sympozium

Vybraní uchazeči na Lysolajské sochařské symposium: A. Plačková, P. Míka, J. Turský, M. Mlynář, Tour Chhatna (Kambodža), první náhradník : T. Havlík Sdružení sochařů (neoficiálně)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.4.2015 12:00  •  Přečteno: 1277x

Leták zachycený na AVU

„... reformátory vzdělání všeho druhu pojí jediné, a to nenávist k tradičnímu pojetí vzdělanosti.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 23.2.2015 9:31  •  Přečteno: 1059x

Rekapitulační katalog

K třetímu ročníku sympozia v Lysolajích byl vydán rekapitulační katalog.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 12.9.2016 10:42  •  Přečteno: 247x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Sochařské soutěže a sympozia, Pomník básníka Skácela, 2015

POSTMODERNOIDNÍ PRIVATIZACE SKÁCELA BRNĚNSKOU LÚZOU

POSTMODERNOIDNÍ PRIVATIZACE SKÁCELA BRNĚNSKOU LÚZOUDnes byly 43 autorům soutěžních návrhů oznámeny výsledky soutěže na „figurální“ pomník básníku Skácelovi. Ačkoliv se každý při prezentaci musel podepsat jménem, o návrzích a cenách se hovořilo jen v pořadových číslech jako v koncentráku.

 

Ačkoliv v podmínkách bylo jasně uvedeno slovo figurální a 41 návrhů také figurálních bylo (15 sedících, 2 ležící, několik hlav a zbytek stojících) oceněny byly ale ty, které figurální nebyly.  V komisi nebyl ani jeden sochař a ani jeden literát. Kromě politiků, čerstvě se dostavených ke korytům, tam byli dva postmodernostní koryčánkovští vyguglovanci. U prvního návrhu ocenili vystižení Skácela jako žurnalisty a ukolébavkáře, u druhého modlitbu a u třetího snad přírodu. Postmodernismus zavádí rovnocennost všech pojmů, zrada je jen odstín hrdinství, lež je jen divize pravdy a tak i v Brně hravě platí, že figurální jsou květy, ruka s vodou či trubky. Politici prý vše nechali na odbornících komisaři Horáčkovi a jakési třicetileté kunsthistoričce, ale zřejmé řiťolezectví Pražákům kamsi mohli poznat u vítězného návrhu snad i oni. (Pokud se nepajcoval sám David Černý, ale na něho by byl vítězný návrh moc diletantský) Největší výhodou podle komise vítězného návrhu z trubek je, že interakcí mezi dětičkama či milencama skrze trubky (budou na prý na sebe mrkat) zapojí kolemjdoucí občany do uměleckého prostoru. U oceněné ruky s vodou zase nevadilo nevyčíslení nákladů na vodoinstalaci a zimní údržba. A stylizované kvítí prý vrhá v noci figurální stín, a tím splňuje soutěžní podmínku figurálnosti. Všechno je na zemi, takže skýtá možnost horolezeckého rejdění dětí, kvůli čemuž byly ale některé jiné návrhy odmítnuty kvůli ostrým hranám, které má ale nejostřejší ze všech vítězný návrh. Nika u vítěze přímo vybízí k bezdomovectví a na všechno budou chcát vesele psi, protože chybí obrubník. Když před NG v Praze nainstaloval Knižák jako poutače na chodník objekty svoje, Malicha, Kolíbala, Veselého záhy okolo vyrostl plot s cedulí „Psům vstup zakázán“. Inu tam žádná škoda nevznikla, ale programově vyzývat nebohá zvířata, aby chcali na pomník takovému velikánovi? Kam proboha zmizela brněnská hudebnost a kreativita šlehnutá rozumem? Postmodernickostní parazit komisař Horáček není jen vůl, ale i podvodník, který si chudák ani neuvědomuje svůj podíl na Skácelově prznění a proto může být dnes profesorem.

Vítězný návrh

Vítězný návrh

Vítězný návrh

Ruka s vodou – druhá cena

Vítězný návrh

Květiny – třetí cena

Vítězný návrh

„Figurální“ stín při nočním osvětlení

Michal Blažek

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, Jan Skácel odpovědět
V anonymnej súťaži je víťazom pravdepodobne tajný favorit“;

„O výtvarnej súťaži o návrh na ztvárnenie sochy básnikovi Janovi Skácelovi v Brne sme sa dozvedeli až keď bola vypísaná po druhýkrát. V prvom kole súťaže nevyhral nikto, lebo údajne žiaden návrh nebol adekvátny osobnosti básnika Jana Skácela. Pomysleli sme si: Brňáci majú majú svoje nároky a úroveň, to je naozaj výzva! A ešte aj navýšili sumu poskytovaných finančných prostriedkov, aby autor nebol ničím limitovaný. Zaujímavé. Zúčastníme sa.
Na naše veľké prekvapenie umiestnila sa aj „tieňohra rastliny“, ktorá nemá s figurou nič spoločné a de facto mala byť zo súťaže ak nie vylúčená, tak umiestnená medzi poslednými. Väčšina autorov sa držala „figuratívnej požiadavky“, čo priniesko množstvo modelov so stojacou, sediacou alebo ležiacou postavou Jana Skácela. Dobre, ale kde je duša Jana Skácela? Kde je súvislosť s jeho tvorbou a odkazom? Vyjadriť jedinečnosť Jana Skácela a ponúknuť niečo navyše sa pokúsilo iba zopár autorov návrhov, ostatné nemali žiadnu myšlienku, žiaden nápad. Ako zaujímavý návrh možno považovať postavu muža, ktorý kŕmi strapcom hrozna koňa, okrídleného Pegasa. Myšlienku a nápad mal aj návrh mužského torza s balvanom (s ženským portrétom) na hrudi, ktorý stvárňuje ťažobu i inšpiráciu tvorivého človeka. O niečom Vás donúti rozmýšľať aj stvárnenie básnika s jeho dvoj-portrétom, keď bol mladý a v staršom veku. Veď nie málo sa Jan Skácel zaoberal napríklad tým, že „přišli jsme od nikud a chystáme se vrátit“. Medzi modelmi sa nedal prehliadnuť ani bravúrne zvládnutý kubistický portrét Jana Skácela. Ale to je asi tak všetko, čo bolo niečím zaujímavé.
Pri čítaní stručných hodnotení jednotlivých návrhov bola premietaná opakujúca sa slučka fotografií jednotlivých návrhov cez očíslovania, takže si každý mohol iba domyslieť s ktorým modelom práve čítaný komentár poroty súvisí. Žeby si porota netrúfala zverejniť svoj kritický názor pri každom pozastavenom obrázku príslušného návrhu?
A aký návrh to teda vyhral? Nie príliš presvedčivý portrét vytvorený z potrubia, ktorého hlavným vkladom je, že cez otvory v potrubí budú mocť na seba pozerať deti alebo napríklad aj milenci. Návrh, ktorý nič nehovorí o Skácelovi ako básnikovi a spisovateľovi a nedobre zachytáva aj jeho portrét. Z modelu sa dá tušiť rukopis jedného súčasného českého sochára. Zo všetkého vyplýva, že hodnotiaca porota pravdepodobne vsadila na „istotu známeho mena“ a menej sa zaoberala umeleckou hodnotou návrhu. Ale takýto „portrét z potrubia“ by mohol predstavovať Havla, Mandelu, Edisona, Masaryka alebo hocikoho iného. Takéto niečo je adekvátne významu osobnosti Jana Skácela? O čo tu teda išlo? Aby objednávané dielo malo pečať súčasnej tvorby, teda tak trochu šokujúce riešenie, alebo išlo o Skácela?
Nečudujem sa búrlivému nesúhlasu pána Blažeka s rozhodnutím odbornej poroty a plne s ním súhlasím. Súhlasím aj s tým, že v dobre zloženej porote sochárskej súťaže by mali byť určite aj sochári. Porota by mala mať jediný záujem: nestranne vybrať najlepší návrh.
Prepáčte mi tieto úvahy. Navyše nie som sochárka, iba manželka sochára, ktorý sa v súťaži zúčastnil a pochopiteľne som mu držala palce. Hlodala nás síce pochybnosť, či by chceli dať v Brne robiť sochu niekomu zo Slovenska, ale po zhliadnutí súťažných modelov sme si začínali byť istí, že bez ceny neodídeme. No ale čo už, dopadlo to inak. Zakončila by som toto celé modifikáciou textu piesne Jaromíra Nohavicu: SOUTĚŽE BYCH ZRUŠIL....