Z grafu, který znázorňuje gramatickou úroveň češtiny příspěvků, je zjevné, že M. Knížàk byl pro tuto roli tím nejpovolanějším.
(Pozn.: Prof. Bielicky byl tehdy čerstvě navráceny běženec)



Francesco Messina (1990–1995)
Vystavovat začal kolem roku 1930. Nejméně polovina jeho díla jsou portréty. Navazuje na italskou renesanci. Jeho hlavy jsou anatomicky vystavěné, kombinují plně plastické a grafické prvky. U některých hlav podtrhuje výraz ještě polychromií. U bronzů si doslova hraje s patinou. Byl posedlý splétáním pramínků vlasů. U mužských portrétů je zdůrazněna individualita a síla, a to bez použití deformací, někdy tvary zjednodušuje v duchu neorealismu G. Manzua. Ve srovnání s E. Grecem je realističtější a zdaleka mu nejde o stylizaci formy. Na rozdíl od M. Mariniho nehraje žádné expresivní noty.
Zdeněk J. P.
dnes již skoro zaniklé kolonie sochařských atelierů, nacházejících se ve vnitrobloku mezi vodárenskou věží a Spartou na Letné, ohraničenou ulicemi Korunovační, Na Výšinách a Jana Zajíce, aby se ozvali na tel. 775 124 828 nebo e-mail hastal@centrum.cz. Sto let existující desítka atelierů je skoro na konci cest. Dokud tam ale jediné kladívko ťuká do dláta tak žije.
V polovině 90. let, v okamžiku, kdy rektor M. Knížák začal přeměňovat Akademii výtvarných umění na universitu. Na to téma rozeslal pedagogům dotaznik.
Z grafu, který znázorňuje gramatickou úroveň češtiny příspěvků, je zjevné, že M. Knížàk byl pro tuto roli tím nejpovolanějším.
(Pozn.: Prof. Bielicky byl tehdy čerstvě navráceny běženec)



|
Autor: Vydáno: 28.3.2019 20:02 Přečteno: 3209x |