Konkrétní činy: – vědecké falšování dějin umění – cenzurní zákazy již schválených realizací či autorských projektů – vydávání se za sochaře – členství v porotách při podvodných konkurzech a podobně…
Podle všeho soutěž na pomník básníka Skácela nevyvolala mezi mladými sochaři velký zájem.
Zdálo se, že Vaňkův text je parodií na Orwellova ptydeptická ministerstva. Na konci ale je jasné, že to nebohý pisatel myslí vážně. Rektor AVU, odborný asistent T. Vaňek, jehož brzodocentůra na UMPRUM je prý jedinou překážkou spojení obou škol, se po finanční kontrole na AVU kouřovou clonou připravuje na úlohu politického mučedníka, očekávaje brzké tepláky za rozkrádání školy.
Wedemeyer vybral několik soch a vytrhl je z jejich depozitární letargie – vynesl je o několik poschodí výš a nakonec ještě výš, kdy je symbolicky vyslal na konfrontační let vesmírem.
Kurátorky: Tereza Jindrová, Karina Kottová, Moravská Galerie, Pražákův palác, Brno
svou neschopností (snad jen tou) jste umožnily rozkradení Akademie výtvarných umění. (Začalo to na konci odpovědnosti Ševčíka, pak Morganové, Erasmus spadal pod odpovědnost zahraniční prorektorky Daučíkové – namočen je i megamimoň Kokolia).
Ignorovaly jste dva roky stížnosti studentů, raději jste s Vaňkem a Štětinou intrikovaly, jak svrhnout Kotalíka za (údajně) předraženou haiselbábu. Přisvojily jste si i objev paní Mokošové. Teď zloděj křičí chyťte zloděje. Jako oběť je vyhozen kvestor. Špínu házíte na emeritního Kotalíka a všechny co nešplouchají s vámi.
Milé Jezinky, transpoexpres Střela vyjíždí každý den z hlavního nádraží 17.23 hod. Když budete mít dostatek štěstí, tak vám neujede.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 20.3.2015 9:44 Přečteno: 5209x |
Formát pro tisk