Je jím očividně trnem v oku, že by lidé mohli získat vzdělání neúčelové, souvislé, obsahově ukotvené v tradici velkých kultur, které by nejen formulovalo, ale také by jim umožnilo nezávislost na diktátu doby a módních vlnách. Vzdělaní lidé by byli totiž všechno jiné než bezproblémově fungující, flexibilní, mobilní a týmově svázané klony, jaké by mnozí rádi viděli jako výsledné produkty vzdělávacího procesu...“ (Liessmann K. P., Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění, Academia, 2008). ... Apeluji tedy na ty, kteří mají zájem o opravdové vzdělání pramenící z životní zkušenosti, nevázané na přizpůsobování se pomíjivým hodnotám doby, aby se nebáli projevit svůj názor, neboť nyní to je ještě možné, a zachránili akademii v bodě, kdy ještě nepředstavuje kombinát na instantní umění...
(pozn. SZ: optimista)

Vojtěch Adamec (není to ten sochař)