Giacometti první v polovině dvacátého století zavrhl ve své tvorbě objekty a vrátil se k figurálnímu sochařství. „Princip totožnosti je mocnější, je tedy třeba jistá síla k tomu, aby se od-dělilo to, co se jeví. Tuto sílu, zdá se, druhá polovina dvacátého století v sobě nemá,…“ (Giacomettiho postřeh, Zdeněk Palcr, pracovní verze, samizdat, leden 1982, dále RR 42/1999, Michal Blažek – Sochy, 2000, Arbor Vitae)
Štukatér Sylvestr v roce 1909 namočil šeřík do řídké sádry a vrazil ho Myslbekovu Máchovi do ruky
Výstavní síň Špačkova Galerie v Lysolajích nebude k dispozici pro pokračování výstavy Opojná plasticita, která měla mít tři části: 1. Hlava, portrét (Prachatická, Z. Preclík, Imrová, Klimeš, Adamec st., Blažek, Palcr, Chlupáč, Středa, Vácha, Míka, Staub a další) 2. Figura 3. Reliéf. Intenzivně hledáme jiný prostor.
Hledají se restaurátoři, kteří by byli ochotni něco udělat pro vznik Komory restaurátorů. Podmínky: Licence MK, čistý pokrývačský rejstřík, dobré vztahy s restaurátorskou školou AVU a zároveň restaurátorskou školou Litomyšl.
V renesanci začíná do nepolychromované plastiky pronikat touha po vyjádření barvy. A to tvarovým zpracováním vlasů, očí, někdy i strukturováním rtů. Nejvíce se to dá vysledovat v očích.
Světle modré jsou zpracovány kresebně, tedy rytou linkou duhovky s otvorem zornice uprostřed. Hnědé oči jsou v duhovce strukturovány opět s otvorem uprostřed. Tmavé jsou v zornici trychtýřovitě zahloubené, někdy mají plasticky vyjádřený lesk a opět zavrtaný střed. Odstín tmavých očí je vyjádřen hloubkou trychtýře duhovky. Nejrafinovanější zpracování tohoto dalo by se říci malířského směřování najdeme u francouzkých akademiků od Houdona po Daloua.
Zdeněk J. P.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 22.12.2014 9:08 Přečteno: 6301x |
Formát pro tisk