Knížák chtěl hnát za zpronevěru k odpovědnosti Kokoliu, ten ho pak u konkurzu obvinil, že spí se studentkami, což vedlo překvapivě k jeho vyhazovu. Dříve přinášela tato častá praxe jako vedlejší produkt studentkám ovládnutí sochařského a malířského řemesla. Nyní ale protože již profesoři touto řemeslnou dovedností neoplývají, stávají se jakýmisi průvodci životem studentů, učí je pošťuchovat měšťáky, přinášet banality do veřejného prostoru, cvičně sesazovat autority, vypisovat granty a v 6. ročníku vyučují umění jak napsat diplomovou práci s pomocí textů, kterým student nerozumí, aby to nikdo nepoznal.
To vše při značné spotřebě materiálů, například barev, které se již pak nedají znovu použít. Většina absolventů se pak uchytí úspěšně v reklamním průmyslu jako kreativci.
Knížákovi studenti hned protestují proti jeho vyhazovu peticí „...naprosto zásadně narušuje cestu již započatého individuálního rozvoje, založeného na propracované metodice profesora“. Takovéto potrestání si Milan Knížák nezaslouží. Spekuluje se o snaze lesbické falangy o prolomení limitů dosud výhradně mačistických lovišť. Rektor, sám odborný asistent, mu nabídl emeritního profesora a zaručil „...možnost být školitelem vybraných doktorandek...”. Na další profesorské místo však raději operativně přijal rovnou manželský pár. Dále mu chce udělit titul Doktor Honoris Causa, kterýžto se ale, v rámci jedné školy, uděluje jen v obskurních zemích.
Podělte se i vy s našimi čtenáři odpovědí na anketu: Jaký umělecký přínos pro vás měl sexuální vztah s profesorem(kou) na AVU či UMPRUM?
Formát pro tisk