Po slibném začátku se pro něj stalo prokletím, že se kvůli tomu skamarádil s politiky a že na jeho dílech se od té doby usadil pel jejich megaega. Byl to on, který poradil svému kamarádovi Bémovi, že pomník Sigmunda Freuda má být na náměstí v centru Prahy a ne někde v zahradě blázince. Bém pak s nonšalancí jemu vlastní musel vymyslet důvod, a tak do médií vyslal účelový hoax, že měl Freud v Praze přednášku a že je spjat s židovským ghettem (sic). A vypsal soutěž s velmi zvláštními pravidly na sochu umístěnou na Kozím plácku na Praze 1 (ul. Haštalská, Kozí, Vězeňská, U Obecního dvora), který sice součástí židovského ghetta nikdy nebyl, ale na takováto drzá prohlášení jsme si v politice už uvykli. Politik tím dává najevo zpitomělému davu naprostou převahu, na rozdíl od totality v demokracii samozřejmě blafuje, ale ne tak úplně. Nebýt Stanislava Pence, tak by historicky kozí trh nahrazovali turističtí průvodci Bémovými báchorkami o Freudových přednáškách, ba našli by se i tací, kteří by si zjistili, že doložené je jedině to, že si Freud přijel do Prahy zasouložit a zahrát kulečník. A ve Vídni se Freud o Češích vyjadřoval asi jako Češi o cikánech. Ale zpět k D. Černému… O jeho současné umělecké impotenci vyvažované velikostí hovoří jeho realizace kinetického objektu Kafky v centru, který je součástí novostavby, připomínající holokaust nastojato. Ráno 17. listopadu zahltil mediální prostor v reakci na podání návrhu zákona na ochranu majestátu nápadnou negradující houštinou sprostých slov. V současné době běžný a nudný výkřik, který by nestál za řeč. Vata. Pokud by David Černý, po slibném začátku s tim tankem, chtěl zaujmout dnešní kunsthistori(č)ky a dostat se do světových dějin umění, musel by toho Zemana proděravět a to záměrně nikoli ve zlatém řezu, aby nebyl podezříván z uměleckého přesahu. Měl by si ale pospíšit, aby ho nepředešli specializovaní perforeři Dominik Lang, veterán Opočenský či Čestmír Suška, jejichž workoholismus způsobuje, že neustále ubývá objektů, do kterých by se dala udělat pořádná díra.