Oblíbená praktika firem, a to nejenom restaurátorských, je nezaplatit poslední výplatu před tím, než je práce zaměstnance skončena, z důvodu toho, že byla např. nekvalitní – ačkoliv k ní za celý měsíc nikdo připomínky neměl, a navíc byl pracovník najatý za hodinovou mzdu pod dohledem odborníka.
V restaurování při najímání umělců či studentů na pomocné práce je tento modus operandi úspěšný, neboť by při protestu pracovník získal pověst potížisty a už by ho nikdo nezaměstnal. V tomto případě Kodiak využil i tísně svých pracovníků – narození dítěte či soudy s neplatičem alimentů – a hlavně toho, že zásadně nesepisuje s pracovníky smlouvy. „Přece si věříme,“ říká na začátku, a tak je pak těžké něco dokazovat. Můj případ, i když se trochu lišil, jsem dokazoval 7 let, což si dovoluji tvrdit, že by nikomu jinému nestálo za to. Ani mně ne, kdyby nešlo o víc než těch 30 tisíc korun.
Advokát Kodiaku se snažil soud přesvědčit o lecčems. Nejvíce mne fascinovalo, že tvrdil, že nekvalifikovaní pracovníci firmy Kodiak nepotřebují žádný odborný restaurátorský dozor, že stačí, když je na začátku stanoven restaurátorských postup prací, a poté již podle tohoto postupu může kdokoli práce provádět samostatně. Kdyby advokát Kodiaku soud přesvědčil a vyhrál, koledoval by si Kodiak o odebrání licence Ministerstva kultury pro restaurování památek. A to je Národní divadlo nejen památkou, ale navíc Národní kulturní, a u těch jsou nároky na odbornost ze zákona ještě vyšší. I tak jsem při mohl prohrát, protože Kodiak dlouho odmítal vydat stavební deníky. Ty byl po urgencích a hrozbách pokutou po 5 letech soudu přinucen vydat a jeho konstrukce obrany se zhroutila. Využil všech obstrukcí, aby soud prodloužil, asi abych to vzdal.
Několik stání, několik odročení, odchod soudkyně do důchodu, nemoci advokáta protistrany, výměna advokáta protistrany a nakonec jeho způsob zastupování potvrdil to, co se učí na právnické fakultě o sv. Ivovi, který má dokonce sochu na Karlově mostě: ačkoliv to byl advokát, byl to slušný člověk....
Co bylo příjemné, byla podpora lidí v oboru znalých věci, a naopak nepodpora restaurátorských a akademických autorit, alespoň podle postavení. Čeho se bály, co by mohlo poškodit jejich pozice? Nějaká mocná mafie? Vždyť vše, oč jsem 7 let usiloval, oni pokud vím pateticky vštepovali studentům do hlavy (jedním jejich absolventem byl i Kodiak), a to etický přístup k restaurování. Krásné řečičky a teorie, kterou by znečistili praxí, či strach o postavení?
Různé světové restaurátorské školy mají několik etických kodexů. U nás jím je diplom a licence, a občas obstarožní kodex z roku 1946, i zastaralý památkový zákon, který nedodržuje téměř nikdo, ale i ten, kdyby byl vymáhán, by zamezil Klondajku některých restaurátorských firem.
Důsledkem jsou samozřejmě škody, někdy nevratné.
Další soud Kodiaku opět žalovaného za nezaplacení za restaurátorské práce bude, dá-li koronavirus, 14. 4. 2020 ve 12 hod. u obv. soudu v Praze 1.
Formát pro tisk