Docentská výstava na Kampě

Spolužáci Míča, Immerová, Stib­ral, Plačková pracují na principu dětských dřevěných kostek a jejich skládání. Kromě sochařského přístupu Anny Plačkové si ostatní jen hrají na mega mateřskou školku. Tak, že kostky zvětší a převedou do jiných materiálů, např. betonu. V případě Vojtěcha Míči na výstavě na Kampě první dojem, že se jedná o kolosální hmotná díla zatěžující prostor fyzickou tíhou, ale šálí. Nejedná se o beton, ale o kašírovanou aditivní směs beton připomínající. Jde pouze o slupku, která obsahuje umělé materiály a skleněné nebo laminátové vlákno. Poťukáním pomine iluze a nastane pocit kulisovitosti, jako jsou obklady cihel z umělé hmoty v restauracích druhé kategorie.  

předloha

První Vitální kolaps máme za sebou. V katalogu je kurátorským myslitelstvím rozebráno anglické slovo concrete, které znamená též důkaz. Rozdíl mezi skutečným betonem a aditivním pro sochařské účely poznáme, když přejedeme hapticky po hraně. Pravý beton (cement, voda, písek) má svou drsnou ušlechtilost, kdežto umělotina kromě toho, že je teplejší a není tak drsná, tak vás ještě polechtá laminátovými či skleněnými vlákny (osinek už byl zakázán). 

Do dutého objektu na výstavě by se ale zase mohl schovat kontraband a dokonce i mrtvola. 

Autor, který patrně překoná všechny rekordy, protože je na Akademii již bez přestávky 33 let a jako čerstvý docent má až do důchodu všechno ještě před sebou. Výstavu uvedl sám eurokomisař mj. jako za starých časů tajemníků.

Z polystyrénového a stěrkového charakteru objektů se vymyká odlitek ústředního topení, dříve oblíbené to disciplíně štukatérských učňů – odlévání těch nejnepravděpodobnějších věcí do sádry. Největší otázka, kterou tato výstava klade, je, proč jsou zaslepena žebra radiátoru. Možná, že se to dozvíme ve čtvrtek ve 13 hodin při habilitaci. A proč vůbec radiátor? Proč ne např. Duchampův pisoár? Nebo si jeho odlití Vojtěch Míča schovává až na profesuru?