Vladimíra Eidernová, předneseno 11. února 1985 (výňatek SZ)
... Je ještě jeden obor, se kterým sochařství, pracující vlastním tělem a hmotou v (trojrozměrném) prostoru, tak úzce souvisí.
socha × objekt
Zásadní sochařské texty 20. století Zdeněk Palcr: Giacomettiho postřeh 1, Giacomettiho postřeh 2
Francesco Messina
Francesco Messina (1990–1995)
Vystavovat začal kolem roku 1930. Nejméně polovina jeho díla jsou portréty. Navazuje na italskou renesanci. Jeho hlavy jsou anatomicky vystavěné, kombinují plně plastické a grafické prvky. U některých hlav podtrhuje výraz ještě polychromií. U bronzů si doslova hraje s patinou. Byl posedlý splétáním pramínků vlasů. U mužských portrétů je zdůrazněna individualita a síla, a to bez použití deformací, někdy tvary zjednodušuje v duchu neorealismu G. Manzua. Ve srovnání s E. Grecem je realističtější a zdaleka mu nejde o stylizaci formy. Na rozdíl od M. Mariniho nehraje žádné expresivní noty.
Zdeněk J. P.
Nyní věčně posranej prezident je už nedefenestrovatelný.
Pojmuti zemana jako hromady bakterií před deseti lety (od K. H.) se ukázalo jako vizionářské.
Od doby, kdy se to rozkřiklo, mu ze soucitu dokonce stoupají po dlouhém čase preference. Zato loutkoherci v jeho okolí by za hřích stáli, ovšem Mašíny, Gabčíky, Palachy (ten chtěl původně jít s pistolí na rudoarmějce, ale pak si uvědomil, že tím by národ neprobudil) na skladě nevidím.
