Akce číslo 1: Pnea – Na jakémsi poli za Prahou, kde byl sklad pneumatik. Měl jsem s sebou jen bílou barvu a sekyru. Začal jsem cosi kutit a ostatní se přidali, někdo z nich filmoval.Zdroj: http://www.socharsky-zpravodaj.cz/index.php?a=2019/performance • Vydáno: 14.2.2019 18:36 • Autor: Michal Blažek
Akce číslo 1: Pnea – Na jakémsi poli za Prahou, kde byl sklad pneumatik. Měl jsem s sebou jen bílou barvu a sekyru. Začal jsem cosi kutit a ostatní se přidali, někdo z nich filmoval.
Akce číslo 2: Drát
Šel jsem s P. Nikolaevem, filmařem, který měl kameru a uviděl jsem hromosvodový drát. Co se dělo zachytil P. N. tou kamerou.
Zachtělo se mi nechat si vytrhnout mandle a k doktorce jsem pozval fotografa Dana Závorku.
Akce číslo 4:
Tuto akci si moc nepamatuji, ani nevím a byl jsem překvapen, že jí někdo nafotil.
Akce číslo 5:
Z nevysvětlitelných důvodů jsem přes protesty P. N. vyhodil ze čtvrtého patra jeho skříňové gramorádio na dvůr. Oba dva jsme zaznamenali na tu noční dobu nebývalé rozsvěcování oken protějšího domu.
Patrně nejzajímavější akcí bylo přemístění skupiny tří malířů a jedné studentky filosofie na několik měsíců do kriminálu, a to tím, že jsme předložili před několik, které můžeme nazvat kolemjdoucími, situaci, ze které si museli vybrat jen jednu z možností. A to buď nás pustit na loď do Švédska, anebo zavřít. V té situaci vzniklo mnoho otázek a kolemjdoucí se mohli tudíž dozvědět více o zkostnatělosti svých vlastních životů. Protože na ty otázky ani neznali odpověď, telefonovali svým známým, ale byla neděle. Rozhodli se totiž, že nám tyto otázky též položí. A že jejich zvědavost bude ukojena nejlépe, když se tak stane v nápravném zařízení. Otevřely se před nimi nové obzory. Je to jediná z mých akcí, která byla posléze poskytnuta uměleckému provozu, ale bez mého vědomí. A ještě ke všemu v Americe. Jinak proto, že rozvoj postmodernismu je nezadržitelný a on umělecky požírá celá odvětví lidské činnosti, tak je možné, že se uměleckými stanou také archivy Ministerstva vnitra a budou například vystaveny v Národní galerii. V menší galerii Špálovce již ostatně něco podobného proběhlo. A jak známo, co je v galerii, je umění. Myslím, že jediné, co brání, jsou spory o autorské honoráře pro důstojníky StB. Pro fajnšmekry bych ale doporučoval archiv a korespondenci matky Boženy z Krausovic rodiny.
Do otevřených plechovek se všemi barvami spektra jsem ze vzdálenosti pěti metrů kopal proti zdi. Snažil jsem se plechovky umísťovat co nejpřesněji do příhodných míst. Druhý den se na kopci objevil Trabant rodičů hostitele a bylo nutno rychle natřít schody zbylou hnědou barvou, aby nedošlo ke zbytečným emocím. Později byla zeď zvelebena přetřením bílou barvou hostitelem a z piety byl zachován viditelný výřez (viz. foto). Akce nebyla zdokumentována, ačkoliv fotoaparáty byly v dosahu, ale nikoho ani nenapadlo je použít zvláště když se v místnosti z různých důvodů nikdo jiný nevyskytoval.
Firma nabízí jedno balení zdarma, které je možné do 14 dnů vrátit, protože je omyvatelné. Pro AVU vyvinula speciálně barevnou verzi, „freedom“ s množstevními slevami. Podle české státní normy 2142P81 byl produkt vyzkoušen na modelu pisoáru značky Duchamp.
Vykoupil jsem všech dvacet dřevěných 2metrů u Rotta v železářství, které měli na skladě. Na Hynkově mlýně při skupinové výstavě (viz film) jsem rozdal tyto dvoumetry s návodem, jak je použít jako zvukový nástroj. Akce trvala asi pět minut a byla nazvaná Zvuk dvaceti dřevěných 2metrů.
Ve stejný čas tam probíhaly i akce jiné. Jednu provedl Patrik Krásný, jmenovala se Dotazníky. Nashromáždil velké množství různých dotazníků, jak pracovník, školních atd. a že jich v roce 1978 bylo. Rozdal je k vyplnění přítomným (asi dvaceti lidem) a poté předčítal vyplněné dotazníky. Další akce, kterou nevím, kdo vymyslel, bylo, že na prádelní šňůru umístěnou místností diagonálně, byly pověšené mucholapky, na které iniciátor nalepil různé mince a ponechal tam i volná místa. Postupem času se mucholapky začaly plnit různými přilepenými předměty a dokonce některé mince vyšších hodnot začaly mizet.