Momenty růstu

 Z textů Martiny Pachmanové, kde vzpomíná na výstavu Pocta Haně Wichterlové ve Špálově galerii v roce 1988, můžeme vysledovat následky ševčíkovského vědecko-výzkumného vymývání mozků a falšování dějin. Tuto výstavu Hana Wichterlová nabídla při podepisování petice proti SČVÚ místo sebe Aktivu mladých výtvarníků. Na výstavu přinesl každý, co chtěl. V petici totiž byl požadavek k zrušení nenáviděných komisí, které rozhodovaly o všem a samozřejmě o výběru autorů a jejich děl. Tehdy umělci bojovali za to, aby si rozhodovali o svých věcech sami a rozhodně neměli žádné chutě lézti do kurátorských chomoutů, jako ti dnešní. Kunsthistorička M. Juříková poté o autory přinesených exponátech napsala: Martina Pachmanová o ní píše jako o kurátorce – tento výraz u nás tehdy ještě neexistoval. Kunshistorička tehdy umělecká díla vysvětlovala a nikoliv spoluvytvářela či měnila.