Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Ředitelka se nechce asi nechat zavřít.

Galerie hl. města Prahy měla před dvěma měsíci vyhlásit soutěž na realizaci pomníku Jana Palacha, odložila to dvakrát, naposledy včera. Je těžké vyhlásit soutěž na něco, co Kněžínek s Bémem už dávno kamarádsky dohodili A. Kašparovi a ten to má už několik let hotové (za několik miliónů). Ředitelka se nechce asi nechat zavřít.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 1.4.2015 21:13  •  Přečteno: 314x

Nezastupitelnost stání a plastičnosti

Sochař Zdeněk Palcr musí být pro dnešní sdíleče a přeposílače naprosto nesrozumitelný.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 4.5.2015 20:19  •  Přečteno: 1108x

Léto s Palcrem

12. července uplynulo 18 let od smrti nejdůležitějšího českého sochaře druhé poloviny 20. století, Zdeňka Palcra. Protože odmítal vystavovat (výjimkou byly pouze tři výstavy – 1960 Praha, 1970 Nová síň, Praha, 1986 Litomyšl), veřejnost neměla a nemá o jeho díle povědomí. Ve stodole ve Zdibech hnije 300 většinou nadživotních soch a to (ne) díky neochotě dědiců zaplatit dědickou daň, která v době Palcrovi smrti ještě platila, dále klasickým nezájmem kulturních institucí i proti sochařsky zaměřené akademické obci.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 19.8.2014 20:24  •  Přečteno: 21930x  •  Komentářů: 1

Lysolajské symposium 2015

Lysolajské symposium 2015Lysolajské symposium zve na první pokus o zakončení letošního ročníku a to 23. 6. v 18 hodin v Houslích (studánka),

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 12.6.2015 19:06  •  Přečteno: 1181x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2016

Vladimíra Eidernová, předneseno 11. února 1985 (výňatek SZ)

Vladimíra Eidernová, předneseno 11. února 1985 (výňatek SZ)... Je ještě jeden obor, se kterým sochařství, pracující vlastním tělem a hmotou v (trojrozměrném) prostoru, tak úzce souvisí.

Otto Gutfreund upozornil na tento vztah: je jím tanec. Cítíme ostatně už předem příbuznost mezi, situace se tázajícím a situaci odpovídajícím, odpovědným tedy dobrým chováním a dobrým pohybováním sebou samým, dobrým sebevyslovováním a krásným sebepohybováním, kterým je tanec. Nebylo by zde na místě a nejsem k tomu ani vybavena, načrtávat nyní teorii tanečního umění. Chci ale podtrhnout některé jeho rysy zřetelné běž­nému pohledu laika.

Předpokladem tance je možnost volního zacházení s tíží vlastního těla. Při výchozím postoji klasického tance (baletu) je jeho těžiště vytlačeno vzhůru, z oblasti pánve do středu hrudníku, pádně – a symbolicky – řečeno: od břicha k srdci. Pouhým rozhodnutím k přesunutí tíže (nesení vlastního těla) je v těle tanečníka na­sto­lena svoboda. (!)Zatímco jeho osa se upevnila, a stala zřetelnější, nohy se uvolnily, odlehčikly, stojí na špičkách, také ruce (paže) jsou volné. Vysunutí těžiště (vzhůru: pozvednutí k srdci) a upevnění osy (páteře) napřimuje hlavu a dává jí vyniknout – ramena poklesla – a umožňuje zvýšenou pohyblivost krku, tvář se napříště bude rýsovat v bohatých rozličnostech možností svých profilů. Vzpřímená hlava nadto je ve vztahu ke vzdálenějším viděným, slyšeným a pociťovaným horizontům. Celé tělo je přichystáno vnímat a posléze být nástrojem výrazu toho, co vnímá i nově pocítěné plnosti vlastních možností. Při výkonu svého umění se stává tanečník povýšenou možností sebe sama, znásobenou volnost pohybů vlastního těla podřizuje vznětům získaným v sebezapomenutém naslouchání „informacím“ (hud­­bě), které jsou produkovány či prostředkovány Jiným/jinými subjekty. 

V události tance je tělesně ve fyzickém čase a prostoru zpřítomňována jednota dvou subjektů. Skutečnost, že obě tyto složky – na jedné straně skutečně fyzicky pociťovaná svoboda vlastního těla a na druhé straně dispo­novanost a ochota k naslouchání (lze říci také poslušnosti) tou svobodou podmíněné a získané – v úkonu tance neoddělitelně souvisí, může nám o­s­vět­lit se zvláštní zřetelností důrazně sakrální charak­ter podstaty tanečního umění. Ne­mluvím o tom snad nadarmo teď, když se chci přiblížit problému sochařství, protože také zde máme co činiti s oborem, který tkví důsledně ve sféře fyzické reality, kterou chce sjednocovat v tvůrčím aktu s danostmi reali­ty další. Socha je skutečně v plnosti svého trojrozměrného těla přítomna v tomtéž prostoru, ve kterém stejným způsobem existujejejí autor a její pozorovatel. A jeho (sochařství) úkol tedy nelze postavit toliko jako problém.

(Jde o tajemství, právě proto, že data vstupující do procesu poznání ne­jsou představena mimo poznávajícího tak, že by s nimi mohl volně zachá­zet, jako je tomu při řešení problému. Umísť´ováním hmoty do prostoru či pobýváním v témže prostoru se sochou poznávající subjekt sám je součástí těchto dat, neboť i fyzicky je součástí téhož prostoru – totiž světla, které je matematicky neuchopitelným a nedisponovatelným datem, do něhož nadto vyzařuje obsah nitra Jiných subjektů, s nimiž se sochař a pozorovatel ve světle setkává, řekněme, že jde o duchovní události a mimosvětné skutečnosti, které tato data – Jiné subjekty – zjevují a subjekt sochaře i pozorovatele na ně reaguje změnami obsahu svého nitra).

 

Vladimíra Koubová-Eidernová prosinec 21016

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.