Jediná výstava, která není výplodkem shnilého zapáchajícího kusu masa označujícího sama sebe jako Doc. Mgr. Et Mgr. Josef Kurátor PhD. Každý autor je na boleslavském sochařském salonu sám za sebe a nevykukuje zpod sukně nějaké vědecko-výzkumné zrůdy.
Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.
Vladimíra Eidernová, předneseno 11. února 1985 (výňatek SZ)
... Je ještě jeden obor, se kterým sochařství, pracující vlastním tělem a hmotou v (trojrozměrném) prostoru, tak úzce souvisí.
Vyznavači přitvrzují
Tuto neděli ráno na Vltavě kázání. Tělo je hříšné, duch musí bojovat,
PF 2018: Zeman má syffilis!!
Mám ho!
Paniku vyvolalo mezi českými vlastenci porovnání chůze herce Petra Čepka ve filmu Petrolejové lampy a Zemanovo cupkání prokládané nepovedenými pukrlaty.
Francesco Messina
Francesco Messina (1990–1995)
Vystavovat začal kolem roku 1930. Nejméně polovina jeho díla jsou portréty. Navazuje na italskou renesanci. Jeho hlavy jsou anatomicky vystavěné, kombinují plně plastické a grafické prvky. U některých hlav podtrhuje výraz ještě polychromií. U bronzů si doslova hraje s patinou. Byl posedlý splétáním pramínků vlasů. U mužských portrétů je zdůrazněna individualita a síla, a to bez použití deformací, někdy tvary zjednodušuje v duchu neorealismu G. Manzua. Ve srovnání s E. Grecem je realističtější a zdaleka mu nejde o stylizaci formy. Na rozdíl od M. Mariniho nehraje žádné expresivní noty.
Zdeněk J. P.
Návštěvnost od 27. 11. 16
Pocta Igorovi
Navzdory postmodernímu konceptuálnímu organizovanému zločinu – nedobrovolně nezávislé manuální sochařství ještě žije.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 3.9.2015 11:15 Přečteno: 4739x |
Formát pro tisk