vedlo v historii vždycky ke kruté vertikalitě.
Reakce na reakci D. Bartoně na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.
Na zahajení interpasivní výstavy Michala Blažka „Sochařství bez přesahu“, Sochařská a restaurátorská tvorba v královském chrámu Phimeanakas v Angkoru, Česká restaurátorská škola 2007–2013 a fotografie Kateřiny Blažkové vystoupí ve čtvrtek 1. září 2016 v 18 hodin v galerii Scarabeus, Jana Zajíce 7, 170 00 Praha 7 Michal Pavlíček.
Giacometti první v polovině dvacátého století zavrhl ve své tvorbě objekty a vrátil se k figurálnímu sochařství. „Princip totožnosti je mocnější, je tedy třeba jistá síla k tomu, aby se od-dělilo to, co se jeví. Tuto sílu, zdá se, druhá polovina dvacátého století v sobě nemá,…“ (Giacomettiho postřeh, Zdeněk Palcr, pracovní verze, samizdat, leden 1982, dále RR 42/1999, Michal Blažek – Sochy, 2000, Arbor Vitae)
Giacomo Manzú (1908–1991) vytvořil bronzová vrata na bazilice sv. Petra v Římě.
Méně znamé jsou jeho mladistvé hlavy, lehce bravurně modelované. Jejich virtuozní modelace je doplněna ostrými zářezy špachtle ve vlasech, několika doteky v partiích řas a vyostřením obrysů rtů. Nejsou ortodoxně plastické, ale za to velmi živé a dýchá z nich doba jejich vzniku. Mají úzký vztah k filmům italského neorealismu.
Zdeněk J. P.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 22.12.2014 9:15 Přečteno: 7774x |
Formát pro tisk