Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

„Životnost sochy – navzdory tvrdosti, studenosti a suchosti“ (RP)

Až bude zveřejněno a zpracováno Palcrovo dílo, stanou se z etablovaných velikánů trpaslíci a někteří natřásavci vykrmení granulema klesnou pod hranici rozlišitelnosti. Proto se také 17 let od jeho smrti o to ti odpovědní nesnaží.    Michal Blažek

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 6.6.2014 18:49  •  Přečteno: 2081x

Restaurátoři probuďte se!

Odborová organizace restaurátorů protestuje proti ministerskému návrhu památkového zákona.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 25.5.2015 18:37  •  Přečteno: 1757x

Skončil "Rok s Palcrem"

Rok s Palcrem byl v archvu Doxu zakončen přípitkem a strhující přednáškou doktorky Vladimíry Koubové-Eidernové. Děkujeme Jiřímu Hůlovi a Lucii Rohanové. 
 

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 20.12.2016 11:45  •  Přečteno: 2054x  •  Komentářů: 0

Léto s Palcrem 5 – Petr Rezek o Palcrovi

… Jako tělesné bytosti mezi ostatními věcmi nás charakterizuje opět Kurt Badt ve své stati o Podstatě plastičnosti. Socha nás v přebohatém světě staví před odlišný typ skutečnosti, před skutečnost uchopenou pomocí útvarů, které se v přírodě nevyskytují. Jsou to stereometrické útvary, které jsou výtvory ducha. Dle nich sochař rozvrhuje sochu.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 10.9.2014 17:03  •  Přečteno: 3828x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, 2016

Giacomettiho postřeh

Dosud, pokud vím, nepublikovaný text Zdeňka Palcra – pokračování pracovní verze, únor 1982
Rozvíjení významu odpovědi na otázku v čem je rozdíl mezi objektem a uměním zobrazujícím k otázce: „…Proč by mouchy měly být bez umění?“ (R. Smithson, Příběhy se zrcadly – cestování po Yucatanu, Artforum, 1969) Přiblíží i důvod, proč otázku rozdílu mezi objektem a uměním zobrazujícím jsme položili: „…a navrhl jsem pojetí poesie jako živoucího celku veškeré poesie, která kdy byla napsána…“ (T. S. Eliot – Tradice a individuální talent, Listy pro umění a kritiku, 1933)

Surrealistický objekt a objekt konstruktivistický se vzájemně nepoznávají. Nepoznává se Rodinova socha s egyptskou sochou, Matissův obraz s Goyovým obrazem. Nepoznávají vzájemně svou skutečnost, ke které se vztahují. To, co je k sobě váže, je vázanost rodem, objekty ztotožnění, sochy a obrazy oddělení od skutečnosti. Objekt se ztotožní s čímkoliv tehdy a tak, jak naléhavá je nutnost, proto čas objektu je čas naléhavé nutnosti; s tou, jak pomíjí, pomíjí i význam objektu, jen objekt sám, bez významu, zůstává takovým, jakých prostředků bylo použito. Váhání, je-li objekt umění je oprávněna na nesprávném místě. Při ztotožněním objektu s uměním zobrazujícím vnášejí prostředky umění zobrazujícího svými významy více smyslových dat, než kolik objekt je ochoten si podržet, nesleduje jejich omezení z důvodů, které měl na mysli Braque. Pro zaměření objektu je výhodnější, aby uměním nebyl, ale nebude-li uměním, v systému kultury, kde není jiné rituální spojení s místem, nebude ničím. Hlásí se tedy k umění nebo připouští, že uměním není, ale může jím být. Systémem kultury prochází všechno stejně jako umění. Mají-li všechny významy stejnou hodnotu vzhledem k naléhavé nutnosti, mizí významnost, s ní hodnotovost, pojem umění je neurčen… (pokr. cca 3 A4)

„…Je to konec, opuštění sochy jako významu a to nejméně na tak dlouho, než se ustálí princip, jehož potřebou význam sochy není… Není-li respektován významový rozdíl mezi sochou a plastikou, mezi sochou a objektem, projde střídání principů nepozorovaně…“ 

(Výtvarné umění, 1990, č. 5, odpověď Karlu Srpovi jr. v rozhovoru)

print Formát pro tisk