Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Poslal jsem Prahu 1 do exekuce

za proti-právní vynesení v poutech z mého ateliéru. Diktátorská odrůda starosta Lomecký okradla občany o půl milionu. Chrániči a pomahači mu nezákonně dělali soukromou armádu.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 25.4.2016 18:57  •  Přečteno: 262x

Lysolajské Sochařské Sympozium

Vybraní uchazeči na Lysolajské sochařské symposium: A. Plačková, P. Míka, J. Turský, M. Mlynář, Tour Chhatna (Kambodža), první náhradník : T. Havlík Sdružení sochařů (neoficiálně)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.4.2015 12:00  •  Přečteno: 1297x

Feministky na Univerzitě Karlově

přitápějí pod kotlem. Budou chtít asi dosadit do vedení nějakou svou loutku jako na AVU. A nebylo by překvapením, kdyby byly taky ze Slovenska, popřípadě z KGB.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 13.3.2016 16:17  •  Přečteno: 322x

V šest v Archivu: Pavel Míka – Stání sochy

V šest v Archivu: Pavel Míka – Stání sochy

 

Archiv výtvarného umění srdečně zve na 20. setkání

„V šest v Archivu“

(9. přednášku z cyklu Rok s Palcrem):
Pavel Míka – Stání sochy 

Čtvrtek 17. 11. v 18:00 Otevřená knihovna ArtArchivu v Centru současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 14.11.2016 10:04  •  Přečteno: 407x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2016

Sochařstvím proti druhé slze dojetí

Dnes v doxu archivu od 18 hodin.
 
Několik poznámek k inspiračním zdrojům díla Zdeňka Palcra (výňatek) PhDr. Vladimíra Koubová-Eidernová

..................... Úkolem sochaře je zamísťovat, zjevovat, dokládat a především slavit jakýsi beze zbytku neodhalitelný, nicméně v mélos oslavné písně, v nómos rytmu tance zkázňujícího divokost strážce obce okusitelný, mimosvětný a objektivní Řád.

.....................

Za druhé v úkolu sochařství jde o povinnost přispět k Řádnosti světa lidí právě tím, že do něho umísťuje „vyznávající“ znamení — Postavy bytostí, jejichž zjevování je osvobozeno od vlivu provozu, proměňuje je ve ztělesněný výraz jejich svobody „nebýt v provozu“ — “vztahovat se ke světlu, pravdě, kráse a dobru, a tím téměř už být v Řádu“, „Slavit světlo, tedy být objektivní“. 

To jej (Zdeňka Palcra) napadlo v sedmnácti letech, když pozoroval dívky na komunistických schůzích. V provozu všeobecného dojímání se nad vlastním dojetím uviděl Palcr přítomnost jejich tělesnosti, jež vzdor okoloběžícímu provozu se střela — vztahovala ke světlu; jejich „kulatost“ se proměňovala v soustavu harmonicky uspořádaných ploch, neboť právě plocha na rozdíl od „koule“ zachycuje nejvíce světla — blíží se Řádu a Řádnosti. Dívky se, vzdor dané situaci a dokonce i vzdor své (idoktrinované) vlastní psýché a tedy i vůli, nezabývaly vlastním dojetím, například nad svou osobní rolí v třídním boji atp., tedy samy sebou — Palcrově pohledu se zjevily jako bytosti, jež jsou zde pro světlo, pro Řád, svobodné a Řádu vycházející vstříc, světlu se nabízející. 

Toto (nejprve i časově) souznělo s Palcrovým přísným posuzováním díla jeho spolužačky (a životní lásky, s níž vedl v duchu nekončící dialog a spor) Aliny Szapocznikow: nezabývala se jako vyjímečně talentovaná sochařka Řádem, Světlem, Krásou, Dobrem, nýbrž tragickými zážitky vlastního těla a duše (od svých 14 do téměř 18 let byla v koncentračním táboře — na rozdíl od něho a všech ostatních, což mu předhazovala, posléze byla vážně nemocná, zemřela mladá) a otisky sebe samotné (i doslova) a svá zobrazení drásavých připomínek vlastního utrpení předváděla a prodávala v provozu společenského a komerčního dění tzv. Kulturní (i politické) scény padesátých a následujících let minulého století.*/

Zdá se, že zde je i zdroj Palcrova příkrého hodnocení práce například Evy Kmentové a Adrieny Šimotové — ne zcela spravedlivé, neboť tyto sochařky zkázňovaly své slzení nad vlastím dojetím jeho podřazováním tušení kosmické harmonie a krásy, jež v posledku dává osobnímu utrpení smysl a jejich práce činí nakonec blízkými tomu, co tvořil jejich kritik sám.

Vladimíra Koubová-Eidernová, Hodňov, 29. listopadu 2016

*/zvláště po přesídlení do Paříže./ pozn SZ

 

print Formát pro tisk