Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Zdeněk Palcr – Giacomettiho postřeh

„Nemá-li druhá polovina 20. století významné umění zobrazující, nemá významné výtvarné umění. Objekt neod-děluje, proto je to co se jeví tak mocné, neuchopitelně, nepochopitelně nebo hrozivě, že drtí. Ve ztotožnění s touto mocí je moc i ochrana. Aby se objevilo to, co se takto jeví, musí je od-dělit od skutečnosti a obrazovost se musí od-dělit. Giacomettiho postřeh byl správný, zůstavá otevřenou otázkou, je-li možnost volby. Princip totožnosti je mocnější, je tedy třeba jistá síla k tomu, aby se od-dělilo to, co se jeví. Tuto sílu, zdá se, 2. pol. 20. století v sobě nemá…“

Zdeněk Palcr – Giacomettiho postřeh, 1980 (RR42/99)
 

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 6.6.2014 19:58  •  Přečteno: 2155x

Sochařská volba

Volte za zásluhy o sochařství na primátora: z trojkoalice SZ – KDUČSL – STAN (č. 1), č. 10 Ing Petr Hlubuček (sympozium Lysolaje), č. 15 T. Mikeska (sochy Haška a Churchila, chce v Praze 3 Havla), č. 11 Matěj Stropnický (podporuje zatím objekty, ale to je věc vývoje)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 7.10.2014 17:53  •  Přečteno: 1928x

Záhady české kunshistorie:

Proč má malíř – agent STB Bedřich Dlouhý první krycí jméno „Načeradský“?

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 26.11.2016 9:34  •  Přečteno: 1856x

Hlásání horizontality

vedlo v historii vždycky ke kruté vertikalitě.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.5.2016 11:05  •  Přečteno: 792x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2016

Sochařstvím proti druhé slze dojetí

Dnes v doxu archivu od 18 hodin.
 
Několik poznámek k inspiračním zdrojům díla Zdeňka Palcra (výňatek) PhDr. Vladimíra Koubová-Eidernová

..................... Úkolem sochaře je zamísťovat, zjevovat, dokládat a především slavit jakýsi beze zbytku neodhalitelný, nicméně v mélos oslavné písně, v nómos rytmu tance zkázňujícího divokost strážce obce okusitelný, mimosvětný a objektivní Řád.

.....................

Za druhé v úkolu sochařství jde o povinnost přispět k Řádnosti světa lidí právě tím, že do něho umísťuje „vyznávající“ znamení — Postavy bytostí, jejichž zjevování je osvobozeno od vlivu provozu, proměňuje je ve ztělesněný výraz jejich svobody „nebýt v provozu“ — “vztahovat se ke světlu, pravdě, kráse a dobru, a tím téměř už být v Řádu“, „Slavit světlo, tedy být objektivní“. 

To jej (Zdeňka Palcra) napadlo v sedmnácti letech, když pozoroval dívky na komunistických schůzích. V provozu všeobecného dojímání se nad vlastním dojetím uviděl Palcr přítomnost jejich tělesnosti, jež vzdor okoloběžícímu provozu se střela — vztahovala ke světlu; jejich „kulatost“ se proměňovala v soustavu harmonicky uspořádaných ploch, neboť právě plocha na rozdíl od „koule“ zachycuje nejvíce světla — blíží se Řádu a Řádnosti. Dívky se, vzdor dané situaci a dokonce i vzdor své (idoktrinované) vlastní psýché a tedy i vůli, nezabývaly vlastním dojetím, například nad svou osobní rolí v třídním boji atp., tedy samy sebou — Palcrově pohledu se zjevily jako bytosti, jež jsou zde pro světlo, pro Řád, svobodné a Řádu vycházející vstříc, světlu se nabízející. 

Toto (nejprve i časově) souznělo s Palcrovým přísným posuzováním díla jeho spolužačky (a životní lásky, s níž vedl v duchu nekončící dialog a spor) Aliny Szapocznikow: nezabývala se jako vyjímečně talentovaná sochařka Řádem, Světlem, Krásou, Dobrem, nýbrž tragickými zážitky vlastního těla a duše (od svých 14 do téměř 18 let byla v koncentračním táboře — na rozdíl od něho a všech ostatních, což mu předhazovala, posléze byla vážně nemocná, zemřela mladá) a otisky sebe samotné (i doslova) a svá zobrazení drásavých připomínek vlastního utrpení předváděla a prodávala v provozu společenského a komerčního dění tzv. Kulturní (i politické) scény padesátých a následujících let minulého století.*/

Zdá se, že zde je i zdroj Palcrova příkrého hodnocení práce například Evy Kmentové a Adrieny Šimotové — ne zcela spravedlivé, neboť tyto sochařky zkázňovaly své slzení nad vlastím dojetím jeho podřazováním tušení kosmické harmonie a krásy, jež v posledku dává osobnímu utrpení smysl a jejich práce činí nakonec blízkými tomu, co tvořil jejich kritik sám.

Vladimíra Koubová-Eidernová, Hodňov, 29. listopadu 2016

*/zvláště po přesídlení do Paříže./ pozn SZ

 

print Formát pro tisk