Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Konceptuální poprava dalšího sochařského ateliéru na AVU

Prof. Zeithamml: Figurální výuka končí, za dvě, tři generace přijde zase. Komisaři Gaučíková, Vaněk, Míča, Lukáš Rittstein, Pospiszyl, Juříková (i ty Magdo?), Záhoranský, Lang, Morganová získávají titul katsoch.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 5.5.2016 19:28  •  Přečteno: 1024x

Hádanka

HádankaNápověda k minulé hádance: portrét stejného státníka od stejného sochaře. Soc. realismus 1962, s lidskou tváří 1965. Jméno státníka je už asi jasné, tak, který sochař je autorem obou portrétů?

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 13.3.2018 16:55  •  Přečteno: 651x

Jacob Epstein (1880–1959)

Jacob Epstein (1880–1959)V roce 1912 vypukl ve Francii sochařský skandál s náhrobkem Oscara Wildea. Autor, anglický sochař, Jacob Epstein, udělal letícího anděla s mužským lingamem. Později vytvořil řadu realistických portrétů osobností a anglické honorace. Tyto hlavy jsou založeny na tvarové stylizaci a jejich povrchy jsou až graficky pojednány ve snaze vytvořit iluzi lidské kůže a lesku vlasů. Nikdy však díky své tvarové nadsázce neztrácejí sošný plastický charakter. U některých je cítit ovlivnění indickou plastikou a na rozdíl od minulých portrétistů Epstein dosahuje přímého pohledu očí zatmavenými zornicemi vhloubením hmoty. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.12.2014 16:53  •  Přečteno: 2271x

Milado, vidím Tě dvojmo – Pomníkomory 2

Představa, že Praha bude mít dvě soutěže na dva pomníky Milady Horákové potěší jistě srdce každého sochaře, jen tak dál.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 30.6.2014 23:35  •  Přečteno: 1707x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2016

Sochařstvím proti druhé slze dojetí

Dnes v doxu archivu od 18 hodin.
 
Několik poznámek k inspiračním zdrojům díla Zdeňka Palcra (výňatek) PhDr. Vladimíra Koubová-Eidernová

..................... Úkolem sochaře je zamísťovat, zjevovat, dokládat a především slavit jakýsi beze zbytku neodhalitelný, nicméně v mélos oslavné písně, v nómos rytmu tance zkázňujícího divokost strážce obce okusitelný, mimosvětný a objektivní Řád.

.....................

Za druhé v úkolu sochařství jde o povinnost přispět k Řádnosti světa lidí právě tím, že do něho umísťuje „vyznávající“ znamení — Postavy bytostí, jejichž zjevování je osvobozeno od vlivu provozu, proměňuje je ve ztělesněný výraz jejich svobody „nebýt v provozu“ — “vztahovat se ke světlu, pravdě, kráse a dobru, a tím téměř už být v Řádu“, „Slavit světlo, tedy být objektivní“. 

To jej (Zdeňka Palcra) napadlo v sedmnácti letech, když pozoroval dívky na komunistických schůzích. V provozu všeobecného dojímání se nad vlastním dojetím uviděl Palcr přítomnost jejich tělesnosti, jež vzdor okoloběžícímu provozu se střela — vztahovala ke světlu; jejich „kulatost“ se proměňovala v soustavu harmonicky uspořádaných ploch, neboť právě plocha na rozdíl od „koule“ zachycuje nejvíce světla — blíží se Řádu a Řádnosti. Dívky se, vzdor dané situaci a dokonce i vzdor své (idoktrinované) vlastní psýché a tedy i vůli, nezabývaly vlastním dojetím, například nad svou osobní rolí v třídním boji atp., tedy samy sebou — Palcrově pohledu se zjevily jako bytosti, jež jsou zde pro světlo, pro Řád, svobodné a Řádu vycházející vstříc, světlu se nabízející. 

Toto (nejprve i časově) souznělo s Palcrovým přísným posuzováním díla jeho spolužačky (a životní lásky, s níž vedl v duchu nekončící dialog a spor) Aliny Szapocznikow: nezabývala se jako vyjímečně talentovaná sochařka Řádem, Světlem, Krásou, Dobrem, nýbrž tragickými zážitky vlastního těla a duše (od svých 14 do téměř 18 let byla v koncentračním táboře — na rozdíl od něho a všech ostatních, což mu předhazovala, posléze byla vážně nemocná, zemřela mladá) a otisky sebe samotné (i doslova) a svá zobrazení drásavých připomínek vlastního utrpení předváděla a prodávala v provozu společenského a komerčního dění tzv. Kulturní (i politické) scény padesátých a následujících let minulého století.*/

Zdá se, že zde je i zdroj Palcrova příkrého hodnocení práce například Evy Kmentové a Adrieny Šimotové — ne zcela spravedlivé, neboť tyto sochařky zkázňovaly své slzení nad vlastím dojetím jeho podřazováním tušení kosmické harmonie a krásy, jež v posledku dává osobnímu utrpení smysl a jejich práce činí nakonec blízkými tomu, co tvořil jejich kritik sám.

Vladimíra Koubová-Eidernová, Hodňov, 29. listopadu 2016

*/zvláště po přesídlení do Paříže./ pozn SZ

 

print Formát pro tisk