Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Převzato z nového prostoru:

mladá studentka Marie Jiřičková modeluje portréty bezdomovců. podle fotek vyPadají lépe než havlova bysta v americkém kongresu.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 30.8.2016 10:18  •  Přečteno: 1135x

Pavel Zajíček v nemocnici!

Pavel Zajíček v nemocnici!

​Pošlete prosím svou modlitbu do nemocnice Pavlu Zajíčkovi.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 16.4.2016 13:10  •  Přečteno: 1431x

Postmod „sdílení“

Postmod „sdílení“ (dříve v umění parazitizmus, krádež) odskákal v Brně básník Skácel.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 30.5.2015 18:49  •  Přečteno: 1887x

KOLOKVIUM DVOU

Výstavy v Galerii AVU jsou si všechny podobné a dokonale zaměnitelné. Na zemi se něco povaluje a hlavu zvednete jen kvůli videoobrazovce. To všechno ale autoři vědí, jsou totiž vedeni k tomu, že nejdůležitější je přece doprovodný vysvětlující leták. Jeden takový se sochařskými glosami v závorkách předkládám. Webová verze AVU je přizpůsobena obecnému českému pravopisu a opatřena vědecky nezbytným citátem ikony.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 6.7.2015 17:54  •  Přečteno: 1631x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2014 08, Léto s Palcrem, 2014

Léto s Palcrem

12. července uplynulo 18 let od smrti nejdůležitějšího českého sochaře druhé poloviny 20. století, Zdeňka Palcra. Protože odmítal vystavovat (výjimkou byly pouze tři výstavy – 1960 Praha, 1970 Nová síň, Praha, 1986 Litomyšl), veřejnost neměla a nemá o jeho díle povědomí. Ve stodole ve Zdibech hnije 300 většinou nadživotních soch a to (ne) díky neochotě dědiců zaplatit dědickou daň, která v době Palcrovi smrti ještě platila, dále klasickým nezájmem kulturních institucí i proti sochařsky zaměřené akademické obci.

Začneme první kapitolou z textu Záhadný výskyt skutečnosti a význam obrazu a sochy, otištěné v časopise Konserva/na hudbu č. 12 v 90 letech.

 

Záhadný výskyt skutečnosti a význam obrazu a sochy

Duchamp zdůrazňuje, že dbal o to, aby nález předmětů, které nazve ready-‑made, nebyl veden vztahem, který zaujímá estetický postoj, ale ani jiným prožívaným vztahem. Nastupuje tak vztah neosobního intelektuálního zájmu, vztah technický: co se stane, když odstraní obraz ztělesněné představy jako zástěnu, která věc zakrývá a ukáže se její pravá skutečnost. Ta je podivně neskutečná, ukazuje se věc chiméra. Obraz je nepravdivý. Motivace takového přístupu – nezaujatost prožívaným vztahem – je odůvodňována získáváním duchovní nezávislosti. Vystavení sériově zhotovené věci má pouze doložit nalezený postoj nezaujatého vztahu svou podivnou neskutečností v reálném prostoru výstavní síně.

Respektujeme-‑li Duchampův po-stoj, nespatříme však ve vystavených předmětech duchovní samostatnost, ale naopak doklad závislosti na záhadném výskytu skutečnosti předmětu. Zde rozhoduje to, co k objektovému chování – zabývá se předmětem – nutí. Tím je vyřazen estetický postoj. Duchampovo zdůraznění odvádí pozornost k tomu, co si přeje, aby se stalo. Má zakrýt nepřiznané selhání, obstát v úkolu zpřítomnit duchovní svět obrazu ztělesněním představy, proto za představu, která obraz tematizuje, již nelze nést odpovědnost ztělesněním. Toto selhání je skutečné a tato skutečnost nutí k řešení, jak se vůči prožívání zajistit. Vidíme zde pokus přenést skutečnost selhání na skutečnost předmětu, který, zbaven prožívaného vztahu, se stává záhadným. Duchampův postoj nezaujatého vztahu říká: záhadný výskyt skutečnosti je naším světem.

Zaměřenost na dokládání, vystavování dokladu toho, co je zvládnuto, totiž dokládání toho, že lze vyhovět zájmu o skrytost toho, co zvládnuto není, provádí rozhodující řez: nikoliv skutečnost, ale prožívaný vztah vede ke ztělesňování obrazem a sochou. Pak ale významy obrazy a sochy nejsou pravdivé. Kdo si tento závěr uvědomí a zařídí se podle něho, zaměřuje se na to, aby pravdivé dokládal skutečností. Avšak nelze žít a přitom se nezavazovat prožíváním vztahů. Pokus vyvázat se z prožívání pomocí dokládání pravdy skutečnosti je ochromen neživotností.

Duchampův postoj lze vyložit dvojím způsobem. Jednak jako směřování k nemožnému: vůči prožívání se má zabezpečit pomocí dokladů skutečnosti, nelze k nim nezaujmout vztah – např. neprožít bázeň. Prožívání znovu a znovu odhaluje, že pravda skutečnosti zůstala nezvládnuta, předmět si ponechal záhadnost podivné neskutečnosti a duchovní nezávislost je pak neudržitelná. Je to past.

Druhý způsob tento postoj spatří jako řešení sporu o pravdivé. Ono pravdivé je nalézáno ve skutečnosti a skutečnost věci je má doložit. Ale zde je neřešitelný rozpor, který tematizuje 20. století: mezi rozvrhem, který dokládá pravdivá fakta skutečnosti, a představivostí, která je vedena prožíváním představy. Ta se ztělesňuje obrazem a sochou.

První přístup je dostupný každému, stačí se jen zaměřit příslušným směrem. Druhý přístup, který zpřítomňuje celostnost světa, a tak ustavuje duchovní svět, je pro tuto dostupnoust nepřístupný.

print Formát pro tisk