Zpravodaj AVU

Ta se rozhodla, že bude vydávat tištěný oběžník a píše, že se to může zdát v dnešní době divné, ale že „zprávy v tištěné podobě fungují“. Těší mne, že "Sochařský zpravodaj" má takovou odezvu a že se AVU, jeho 124 čísly dva a půl roku pilně zásobovaná, rozhodla vydávat konkurenční tisk, a to i pod téměř stejným názvem „Zpravodaj“. Inu pokusíme se zjistit, jestli současná posedlost výtvarných škol psaným mediem není pro ně kontraproduktivní.

„Zpravodaj“ má odpudivou grafickou úpravu, na AVU již standardní, tato však připomíná vězeňský oběžník a zřejmě ho na rozjezd zplichtila sama hlubinná paryba Morganová.

Tiskovina 2× A4 je nepodepsaná. Sugeruje, že je kolektivním dílem „studentů Akademického senátu“. Je plná seznamů členů všech možných komisí, skoro ve všech je Milena Dopitová. Je i kápem novoty, kterou neznali ani komunisti, a to stálé Disciplinární komise. Je sice podřízena Vaňkovi, ale v pozadí se vznáší duch Morganové (nápad, aby členové nosili pásku na rukávu, se zatím neujal).

Tato Disciplinárka byla zřízena po videoreportážích o sexuálních vztazích pedagogů a žáků. Následná personální čistka se týkala samozřejmě pedagogů za a) starších; a za b) klasických oborů. Kupodivu naopak povýšil Skrepl, který tuto činnost téměř vyučoval jako iniciační obřad, bez kterého není možno vstoupit na parnas. Řešit se mají také tradiční sázky mezi studentkami, která první svede nového asistenta.

V prvním čísle je hodně konceptů: „lépe plánovat a kontrolovat svoji činnost“. Připomíná to stranické závazky neb se tam píše většinou v infinitivech. Samé „zlepšit digitalizaci“, „odstraňovat“, „připravit“, „vytvořit internetové“, „vědeckost“ atd.

Oblíbené akademické inflační sousloví Vaňkovy éry „vytvořit plat­formu“ bylo překvapivě použito jen jednou. Zato se objevuje slovo „kontrolovat“, byla zadána změna identity – Havlovský lev se srdíčky (absurdně vytvořený zrovna Knížákem) bude ideologicky změněn. jak, to mnohé napoví.

Kromě identity bych doporučil změnu názvu instituce a také budovy. Akademie totiž není vůbec akademická, téměř není výtvarná a umělecká se ani nesnaží být.

Přeměnila se na vizuální sociálně politickou výrobnu vědecko-výzkumného oddělení AVU. Budovatelsko-stavitelské záchvaty by měli vyústit ke zbudování nové budovy, stará je dělaná na míru pro malování a sochaření, a tudíž pro současný chod naprosto nevyhovující. Kromě toho, je to replika hlavní budovy psychiatrické léčebny v Bohnicích, na což se už zapomnělo.

Jiné uzamčení hlavní budovy a vstup pro vetřelce jen na libovůli kamery.

Zároveň se ze Zpravodaje dozvíme, že se chystá „utvoření unisex toalet“. Sexuální nutkanci se tudíž budou moci nerušeně ukájet v kabinkách, pokud tam tedy nějaké vůbec budou (po vzoru Akademie ve Vídni, kde je zavedli jako první, dětská školka v ateliérech bude zopičena později).

Pětibodové doporučení pro obhajoby ročníkových prací má vyústit v autokurátorství umělce, což vyeliminuje instinkty a intuici, které nahradí vědecký výzkum vlastních nápadů. To, co tvůrcům vytrysklo ve fantazii či následkem hysterické reakce a co se teprve s časovým odstupem snažili pochopit, tak bude předem nebo paralelně zkoumáno při tvorbě. Během studia po deseti takových ročníkových obhajobách bude vlastní tvorba již v mysli předem cenzurována. Přejde v tvorbu (už se hojně děje) zařazující se předem do kontextu kunsthistorických konstrukcí vývoje (to prosazovali už Ševčíkovi).

Cituji z Pokynů k vypracování ročníkové práce, 2017: „...jaké možné směry vývoje byly opuštěny při tvorbě... Spřízněná a inspirující díla... Jak se práce jeví z hlediska kontextu oboru... Odlišná řešení obdobného tématu... Prokázat schopnost kritického a analytického pohledu i na vlastní tvorbu... Zdůraznit aspekty ukazující perspektivu dalšího rozvíjení“.

Dále píší, že text obhajoby musí být podepsán, pokyny pro vypracování ale podepsány nejsou. Toť zřejmě idea Bartlové a Morganové, že předgotičtí umělci svou práci (údajně kolektivní) nepodepisovali. Kromě toho, že neuměli číst a psát, tak se jednalo o dílnu, ale na rodinném těžce patriarchálním horizontálním pracovním základě (odspoda desetiletí nezletilí rodinní příslušníci, přes učedníky až k nejstaršímu patriarchovi). Že neuměli číst a psát, takovými detaily se současní uměnovědní horizantalisté nemažou.

Další (označené jako důležité) je: „odstraňovat nerovné podmínky v zázemí uchazečů pro přípravu na přijímací řízení, oslovit maximální množství potenciálních uchazečů, neznevýhodňovat jakékoliv oslabené skupiny“. Prvním krokem má být zřejmě večerní kreslení – doporučuji využít zkušenosti Michala Singra, který vede výtvarný kroužek pro bezdomovce se zajimavými výsledky. Bohužel naroční pedagogové, snažící se při výuce ještě klást nějaké překážky, již odešli – naopak rektor Vaněk zavedl pro studenty „nárok na půlroční tvůrčí krizi“.

Další body: „prakticky nastavit ve výukovém prostředí AVU vztah autorských prací k autorskému zákonu“. O malování modelování ani zmínka. Co je tím míněno zjistíme na probíhající výstavě GAVU: najdeme zde v textu (kde jinde?) „smlouvy na performance“ (kdo všechno se obrací v hrobě nebudu specifikovat z nedostatku místa).

Projekty stavby nové budovy a využití celé zahrady bude patrně použito na vyvážení nevýhod „oslabených skupin“, zároveň se bude řešit úspora energií, což znamená, že by mohla být zaslepena a zateplena ateliérová okna, která již jsou většinou kvůli převažujícím videím stejně zatemněna jako za K. H. Franka.

Dále je zmíněn odchod dlouholeté prorektorky, vládkyně nad zahraničními stipendii, stážemi a dotacemi agentky KGB Anny Daučíkové.

Ačkoli uváděla ve svém životopise pro feministické a levicové zahraniční časopisy, že v roce 1978 emigrovala z ČSSR do SSSR a vrátila se v roce 1991, na památném setkání v Moderní galerii na dotaz, kolik jí je let, odpověděla zpravodajsky vycvičeně, že „do roku 1989 nežila vůbec“, a tudíž jí je 25 let a nevztahuje se na ní omlazování pedagogického sboru (bylo jí v té době 65 let a zároveň probíhala čistka na základě věku). Památném proto, že tehdejší kancléř, kterému hrozil kvůli věku konkurs, měl přednést projev s vážným obviněním vedení ze zmanipulování výsledků konkursu na pedagogy, což všem předem rozeslal, a žádat jejich revokaci, což těsně před vystoupením zobchodoval s rektorem Vaňkem za prodloužení svého mandátů o 3 roky. Nic neřekl, a vypekl tak všechny přítomné postižené předem rozhodnutým divadýlkem, čekající na jeho projev, vidouce ho před tím v bojové náladě bojovníka za spravedlnost.

„K 220. výročí bude Na AVU natočen film o talentu“; musí tam o něm něco vědět, když tak neúnavně pracují na jeho vymýcení.

V listopadu se těšme, výživné budou přednášky, např. typu „Jak dnes psát české dějiny umění“ nebo (na UMPRUM obdoba) „Jak umisťovat umělecká díla do veřejného prostoru“. 

Novotou voní předmět vedený básníkem Buddeusem, kde se malíři, sochaři a mediálové učí „ztratit ostych před psaným textem“. Zřejmě v důsledku záplavy nucených literárních výkonů kladených na studenty původně výtvarných oborů. Perličkou je, že prorektorka Morganová je sestřenicí největšího odpůrce školských reforem, které ona zavádí Václava Klause ml. Akcelerace Morganové k výstavbě unisex toa­let může nahnat osiřelé a vyděšené mimopražské voliče Miloše Zemana do elektorátu bratrance Václava Klause ml. a zůstane to v rodině.