Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Jacob Epstein (1880–1959)

Jacob Epstein (1880–1959)V roce 1912 vypukl ve Francii sochařský skandál s náhrobkem Oscara Wildea. Autor, anglický sochař, Jacob Epstein, udělal letícího anděla s mužským lingamem. Později vytvořil řadu realistických portrétů osobností a anglické honorace. Tyto hlavy jsou založeny na tvarové stylizaci a jejich povrchy jsou až graficky pojednány ve snaze vytvořit iluzi lidské kůže a lesku vlasů. Nikdy však díky své tvarové nadsázce neztrácejí sošný plastický charakter. U některých je cítit ovlivnění indickou plastikou a na rozdíl od minulých portrétistů Epstein dosahuje přímého pohledu očí zatmavenými zornicemi vhloubením hmoty. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.12.2014 16:53  •  Přečteno: 4833x

Adolf Vildt (1868–1931)

Adolf Vildt (1868–1931)Nejvlivnějším italským sochařem první třetiny 20. století byl Adolf Vildt. Virtuozní kameník s citem pro dokonalé mramorářské dokončení povrchu, jehož stylizace nikdy nepřehlušuje živost portrétu. Charakter často vyjadřuje až bizarní grimasou. Vždy mu ale jde o vyjádření vlastního, jasně čitelného názoru na portrétovaného. Z hlediska zpodobnění v mramoru je jeho dílo vyjímečné a ve dvacátém století ojedinělé. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.12.2014 16:46  •  Přečteno: 4493x

Výstava soch Arnolda Bartůňka

Výstava soch Arnolda Bartůňka

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 1.9.2016 10:54  •  Přečteno: 4138x

Svoboda a Palcr, Vidět sochy

Svoboda a Palcr, Vidět sochyKřest katalogu výstavy v Chebu 4. 6. 2019 Svoboda + Palcr: Vidět sochy

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 30.5.2019 17:21  •  Přečteno: 1815x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2015 59, A V U, 2015

KOLOKVIUM DVOU

Výstavy v Galerii AVU jsou si všechny podobné a dokonale zaměnitelné. Na zemi se něco povaluje a hlavu zvednete jen kvůli videoobrazovce. To všechno ale autoři vědí, jsou totiž vedeni k tomu, že nejdůležitější je přece doprovodný vysvětlující leták. Jeden takový se sochařskými glosami v závorkách předkládám. Webová verze AVU je přizpůsobena obecnému českému pravopisu a opatřena vědecky nezbytným citátem ikony.

Výstava Kolokvium Dvou je společným projektem Pavli Dundálkové (na půde AVU genderový pravopis – všude měkká i) z ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina a Jiřího Žáka z ateliéru intermedií Tomáše Vaňka (rektor, odborný asistent, měsíční plat 86000kč, 2,5x více než obyčejný profesor). Kolokvium je termín převzatý z akademické sféry a jedním z jeho významů je také rozprava, dialog. Kolokvia jsou události, kde mohou jejich účastníci, skupiny a společenství vzájemně diskutovat, konfrontovat své názory a stanoviska, podrobit je kritickému nazírání. Výstava v Galerii Akademie výtvarných umění nese název Kolokvium Dvou, a vztahuje se k oné rozpravě, dialogu, názorové konfrontaci (pisatel rozhodně nepřeceňuje čtenáře a opakuje třikrát to samé – takhle to dělala moje babička). Ne však k takové, jaké vedou odborníci či členové akademických obcí. Vztahuje se k nejzákladnější možné interakci. K interakci mezi dvěma lidmi, konkrétně lidmi v partnerském vztahu.  Nazývat tuto bazální komunikační linii směřující od bodu A k bodu B kolokviem (typický dialog) se snad může jevit absurdně, my jsme však přesvědčeni o opaku. Děje se zde něco podstatného (o něco dále „neřešící podstatu“). Tyto rozhovory totiž ve své mikro-perspektivě zrcadlí globální problémy a uzlové body nervových toků společnosti (ještěže jen z bodu A do bodu B). Domácí kolokvia o dvou členech jsou ať chtě či nechtě dějištěm střetu ideí a ideologií, tlaků o ovládnutí mediálního prostoru, místem materializované prekarity (tento termín zbožňují generové docentky a profesorky, do nukleární praxe ho uvedla manželka řeckého premiéra Tsiprase). V kolokviích dvou se psychologické kategorie často mění na politické, aniž by si toho byli jejich účastníci vědomi (zvláště když B je agentem KGB). V rámci výstavy naznačujeme, že nehledě na obsah rozmluv, je něco nefunkčního v jejich samotné formě a funkci (hosana). Zdají se zacyklené, neřešící podstatu (viz výše). Lze pochybovat i o tom, nakolik se "dva" vůbec vzájemně poslouchají. Jejich horizont je zabetonován rutinou práce a rutinou zábavy (dá se s úspěchem pochybovat o tom, co studenti AVU 21. století vědí o práci a zcela jistě nic o její rutině). Účastníci kolokvia pravděpodobně s možnou změnou či řešením svých problémů potencionálně vyplynutých z rozhovorů ani nepočítají. Jakoby dialog sám měl pouze formální funkci (předtím, než na to ne-vlítnou).  To se projevuje také na jazyku obou účastníků (konceptuální kutilství nezná hranic). Je plný tisíckrát omletých frází a lidových průpovídek (zvláště o té prekaritě). Závažné sdělení je vždy nutno rychle relativizovat banalitou, aby náhodou nebylo vzato vážně (zde autor promarnil slibnou možnost akcelerace banality natřetí – toto však někteří odborníci už považují za diagnózu). Tekutý hněv je udržován žhavý (ovšem banálně, takovej čajíček); přelévá se z místa na místo bez možnosti zatuhnutí. Pozornost se tříští (postmoderní texty se hemží tečením a prouděním – zřejmě když autor šlape vodu jako překlenovací cash-flow).  Kolokvium dvou přesto zasedá (že by se věnovali stání nikoho ani nenapadlo) stále znova v představě, že ztrátou důvěrně známé formy komunikace a pasivity jednání by dalo všanc jistotu opakování, a obnažilo by potlačenou pochybnost nad smyslem této komunikace jako takové (katarze domácí zabíjačka se nekoná). Jiří Žák (emeritní student, docent čekatel, příští rektor)   

print Formát pro tisk