Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Hádanka

HádankaPoznáte na fotografii portrét známého státníka? Vznikl v Čechách v roce 1965.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 21.2.2018 17:01  •  Přečteno: 286x

KOLOKVIUM DVOU

Výstavy v Galerii AVU jsou si všechny podobné a dokonale zaměnitelné. Na zemi se něco povaluje a hlavu zvednete jen kvůli videoobrazovce. To všechno ale autoři vědí, jsou totiž vedeni k tomu, že nejdůležitější je přece doprovodný vysvětlující leták. Jeden takový se sochařskými glosami v závorkách předkládám. Webová verze AVU je přizpůsobena obecnému českému pravopisu a opatřena vědecky nezbytným citátem ikony.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 6.7.2015 17:54  •  Přečteno: 1192x

Ač Putinův bratr v postmoderním triku

navíc s Čingischánem v zádech, posera Zeman se zatím bez Konvičky neodvážil mezi Pražáky.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 13.3.2016 16:25  •  Přečteno: 646x

Putování slepého hada za pravdou, Ladislav Klíma (výňatek)

Ty doby!... V očích se mi zatmělo, takže musil jsem usednout, když 1911 spatřil jsem po 3,4 letém odloučení od kunratického, lesa svatá místa mezi Libuší, Dvorky, Lhotkou a Cholupicemi…: místa, která čarovně slila se v jedno strašidelné tělo s přečetnýmí okamžiky božskosti, hodinami hřímavé slávy a letu, týdny vznešenosti let 1907 – 1911. Roku 1909 v pátek 13. srpna, duae negationes fortius affirmant – dvě negace se potvrzují, to bylo, když v lese Kamýku, ve mdlé, dusné záři řídkým, bílým závojem obestřeno 4,5 hodinové slunce, vyzářila ze mě, po 2letých nábězích, nejsmělejší, nejstrašnější, nejvyšší z myšlenek, jež člověk kdy měl: být již v tomto životě v podstatě a cele a plně, Deus, creator omnium, tj. Bůh, stvořitel všeho.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 7.11.2016 10:09  •  Přečteno: 738x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2016, K O M E N T Á Ř E, Sochaři

David Černý

taky sochař, představitel tzv. barrandovského empíru, již delší čas, asi 26 let, umělecky stagnuje.

Po slibném začátku se pro něj stalo prokletím, že se kvůli tomu skamarádil s politiky a že na jeho dílech se od té doby usadil pel jejich megaega. Byl to on, který poradil svému kamarádovi Bémovi, že pomník Sigmunda Freuda má být na náměstí v centru Prahy a ne někde v zahradě blázince. Bém pak s nonšalancí jemu vlastní musel vymyslet důvod, a tak do médií vyslal účelový hoax, že měl Freud v Praze přednášku a že je spjat s židovským ghettem (sic). A vypsal soutěž s velmi zvláštními pravidly na sochu umístěnou na Kozím plácku na Praze 1 (ul. Haštalská, Kozí, Vězeňská, U Obecního dvora), který sice součástí židovského ghetta nikdy nebyl, ale na takováto drzá prohlášení jsme si v politice už uvykli. Politik tím dává najevo zpitomělému davu naprostou převahu, na rozdíl od totality v demokracii samozřejmě blafuje, ale ne tak úplně. Nebýt Stanislava Pence, tak by historicky kozí trh nahrazovali turističtí průvodci Bémovými báchorkami o Freudových přednáškách, ba našli by se i tací, kteří by si zjistili, že doložené je jedině to, že si Freud přijel do Prahy zasouložit a zahrát kulečník. A ve Vídni se Freud o Češích vyjadřoval asi jako Češi o cikánech. Ale zpět k D. Černému… O jeho současné umělecké impotenci vyvažované velikostí hovoří jeho realizace kinetického objektu Kafky v centru, který je součástí novostavby, připomínající holokaust nastojato. Ráno 17. listopadu zahltil mediální prostor v reakci na podání návrhu zákona na ochranu majestátu nápadnou negradující houštinou sprostých slov. V současné době běžný a nudný výkřik, který by nestál za řeč. Vata. Pokud by David Černý, po slibném začátku s tim tankem, chtěl zaujmout dnešní kunsthistori(č)ky a dostat se do světových dějin umění, musel by toho Zemana proděravět a to záměrně nikoli ve zlatém řezu, aby nebyl podezříván z uměleckého přesahu. Měl by si ale pospíšit, aby ho nepředešli specializovaní perforeři Dominik Lang, veterán Opočenský či Čestmír Suška, jejichž workoholismus způsobuje, že neustále ubývá objektů, do kterých by se dala udělat pořádná díra.

 

print Formát pro tisk