„Nikdy nevěřit učiteli (dnes ani učitelce, ani třetí mysli), který svým žákem, to jest svým epigonem, potvrzuje vlastni slávu. Hle, napodobí mne, měl jsem tedy pravdu.“
Tak tohle jsem si přečetl v knize Paříž a okolí (str. 33–34) Adolfa Hoffmeistera v patnácti letech a nemohu se zbavit dojmu, že mne to navždy poznamenalo.
E. A. Bourdelle (1861–1929) – jeho první zahraniční výstava byla v Praze roku 1910. Každý detail tváře i vlasů je sochařsky pojednaný tak, aby co nejlépe vystihl portrétovaného a to výhradně plasticky, nikdy graficky. Ukázkou vrcholného přístupu k portrétu je hlava D. Ingrese. Vše je na ní plasticky nadsazeno tak, aby vyjádřila individualitu tváře v době, kdy to na tvářích bylo ještě vidět. Bourdelle měl na naše sochařství vliv i jako pedagog, jeho ateliérem prošli O. Gutfreund, J. V. Dušek, O. Švec, V. Makovský, sochař Táborský a další.
Zdeněk J. P.
Nastala chvíle a vyvstala potřeba sochařského díla – pomníku, pomníku neznámého zlikvidovaného novináře.
a osazení Madony na chrám nejsvětějšího srdce na Jiřáku.
Osm dekád od chvíle kdy byla socha u něho v 30. letech poptána, neuvěřitelných 40 let od zadání k realizaci. Pracoval na ní až do konce života, protože už nemohl stát, při práci se k soše přivazoval.
B. Š. Madona. Foto neznámý autor iniciály cb
B. Stefan od Josefa Šímy
Autor:  Michal BlažekVydáno: 17.4.2020 8:28 Přečteno: 3619x |
Formát pro tisk