Jediný schopný činu by byl Kájínek, ale to by musel Bakala zase sáhnout hlubokodo do bytového fondu, což je velmi nepravděpodobné, když si i v Respektu stěžují, až skoro brečí, že jim málo platí. Když jsme Respekt zakládali, tak jsme asi půl roku dělali úplně zadarmo. Na jejich současné sebeoslavy 30. výročí v Lucerně mne jako spoluzakladatele nějak zapomněli pozvat. Ani se nedivím. Jejich výtvarné rubrice vedené Vitvarem myju prdel, kudy chodím. Taky se mi podle fotek zdá, že práce v Respektu jde na tajli, za nás tam panděro nikdo neměl. Z těch, kteří u toho byli od začátku, myslím od začátku Informačního servisu, tam zůstal Jarda Spurný, jehož články převyšují vysoko tamní úroveň, a Lamper, který už jen prý přepisuje z úcty k anglosaské tradici články redaktorům. Mohl by se taky tedy pustit do těch Vitvarových. Ty jsou tak blbé, tuzemsky známkovací, že je snad Lamper ani neviděl. Jinak si ty jeho nevyrešeršované PR texty nedokážu vysvětlit. Jo, hoši a děvčata, studovali jste studovali, a rozseděli jste si v univerzitce prdel do průměru (ze zakladatelů Respektu měl vysokou jen Petráček z ekologie a já ze sochařství). Šéfredaktor ctí Mlynáře, což je právě ten průměr. To takový Reflex – 80 procent póvl – ale pak je tam článek, na který se teď v Respektu už nikdo nevzmůže. A to nové, výroční číslo k 30. letům, které jste vydali je tak opulentně barevné a extrémně lesklé, že jsem se ho štítil vzít do ruky, abych nedostal nějakou chorobu. Takhle tradici historického Respektu rozhodně nedržíte, hoši a děvčata. A na tu anglosaskou nemáte lidi. To jenom abyste věděli, že nepozvat mne a možná i další, je adekvátní vašemu sebeobalamucení.
Přeneseme se do doby, kdy ještě existovaly protipóly sraček (15. stol.)
Michal Blažek – v současnosti vydávatel samizdatu Sochařský zpravodaj, který je závislý /ale na jeho osobě.) pozn.: V informačních servisech 1989 a 1990, kde se články nepodpisovaly jménem, jsou všechny, které jsou podepsány šiframi M, H, B (v různých kombinacích i jednotlivě) skutečně jen ode mne.