Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Zahrady Národní galerie v Anežském klášteře

Zahrady Národní galerie v Anežském klášteře ovládnou mamutí objekty a figuríny současných hvězd, které budou vidět až z Letné. Panují však obavy, že opět nebudou genderově vyvážené stejně jako poutače za Knižákovy éry před Veletržním palácem.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 15.7.2015 17:46  •  Přečteno: 1783x

Opojná plasticita v Lysolajích

V Lysolajích bude od května otevřena sochařská galerie navazující na legendární výstavu „Opojná plasticita“ v Mánesu. 

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 1.4.2015 21:18  •  Přečteno: 1098x

Výstava soch Arnolda Bartůňka

Výstava soch Arnolda Bartůňka

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 1.9.2016 10:54  •  Přečteno: 2355x

Vysvětlení Michala Blažka proč zavěsil hodnocení na nástěnku:

Gramatiku jsem opravil, protože v Informačním servisu a v Respektu jsem si na korektury zvykl, a to nejen gramatické, ale hlavně stylistické. Texty kontrolovali spisovatelé (Topol, Pěkný, Šusterová) a jaksi mě přišlo nabíledni, že by se s gramatickou úrovní AVU textů, a to i s tragickou stylistikou, mělo něco dělat. Že chce rektor M. K. přeměnit výtvarnou školu na universitu (což bylo dokonáno v roce 1999), kdy by se na AVU malovalo a sochařilo, tak ať jsou klidně všichni negramotnými. Výsledkem je škola universitního typu – zrušení skoro všech malířských a sochařských atelié­rů ve prospěch konceptuálních podvodníků, hory písemných textů, gramaticky již ohlídaných, myšlenkově nikoli a stylisticky tragicky schématických.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 2.4.2019 18:21  •  Přečteno: 143x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2019

Svoboda – Palcr v Chebu, Vladimíra Koubová-Eidernová

Svoboda – Palcr v Chebu, Vladimíra Koubová-EidernováMyslím si, že Janu Svobodovi se podařilo učinit názorným, v daném případě vyfotografovat = stvořeným světlem „vyrýt“ prostor ve kterém se stvořené světlo intenzivně snoubí se světlem nestvořeným (ve kterém přebývá Bůh), tedy „budoucí nebe“ či „znovunalezený ráj“, který se soustřeďuje tam, kde jsou Palcrovy plastiky.

Palcr, socha

Toto „nebe“ či „ráj“ se tam, a Palcr vždy zdůrazňoval, že „všechno je na zemi“ (ale s Dostojevským, že i pokud je Bůh mrtev, není všechno dovoleno), tedy na místě země, kde jsou jeho plastiky – v ateliéru zejména – uskutečňuje prostřednictvím jeho vztahu ke světlu, jako plnosti, nikoli prázdnotě prostoru.

Ten totiž je v Čechách dokonce „těžký“. Ve Francii například je prostor (= viditelné i neviditelné světlo) „lehký“, proto tam vytrysknou, ocitnou-li se tam na delší dobu, české talenty. Těžké světlo – prostor je zřejmě dán mimo jiné jaksi „grálovým“ horopisným i  geologickým charakterem české kotliny, která světlo – a živou vodu, jak se vypráví – jímá a pozdržuje, shromažďuje. Prostor je pro Palcra prvotně, nikoli však a priori, před vytvořením Postavy, světlem v jeho majestátní nevyhnutelnosti, mocné nadvládě. Je pro něj druhem „božstva“, které musí jakékoli gesto, například růst Postavy do světla a ke světlu, dovolit. Tak ovšem to, sice všeobecně známým, avšak již nikoli dostatečně do hloubky dnes reflektovaným způsobem, vyjadřuje zlatá folie pozadí určité fáze středověkých obrazů v naší civilizaci. Jenže oni oba, Palcr o něco víc než Svoboda, odmítali postavit si a vzít svůj úkol tak, že není „od nuly“ (totiž že není autorský dobývaje nová, dosud neznámá území), že totiž před jejich autorským gestem už je předpracován sepsaným a obecně známým velkým a identifikačním příběhem. Tento velký identifikační příběh – byla to egptsko-řecko-židovsko-křesťanská zpráva o celku a smyslu světa – ovšem v nich nadále pracoval.

Myslím, že se Svobodovi podařilo fotografiemi zachytit nejen onen duchovní svět (ani jeden z nich by nesnesl dnešní módní řeč „vtutochvilů“ o „andělech“), který přitáhl na zemi Palcr. Ale i onu atmosféru klukovské, rošťácké legrace a až sladkého omdlévání údivem nad bezpečným vědomím spásy. Totiž nad poznáním skrze poctivé tvoření plastik a jejich umísťování do světla/prostoru a nad poznáním skrze poctivé fotografování, jež k tomuto bezpečnému vědomí spásy je přivedlo. Bylo to údivné poznání faktu, že onen „mrtvý Bůh“ ze zdánlivě příliš prastarých a údajně komicky neaktuálních příběhů a jeho milostný vztah k lidem přece jen existuje. Do pracovny velkého sochaře navštěvovaného velkým fotografem se navždy sneslo a navždy tam zůstane.

 

print Formát pro tisk